Moje články

Skupina demonstrantů stála pod oknem rebelské základny již třetí den. Mon Mothma zneklidněně zatáhla závěs.
„Co budeme dělat?“
„Měla bych vyjít ven a zjistit, jaké jsou jejich požadavky.“ Navrhla princezna Leia, ale admirál Ackbar nesouhlasil.
„Nechoďte, určitě je to past.“
Princezna ale byla pevně rozhodnutá situaci s nespokojeným davem vyřešit.
„3PO, pojď se mnou. Budeš překládat.“
„Ach božínku!“ zděsil se zlatý droid, ale i tak poslušně vyšel s princeznou před budovu. Davem to zahučelo. Wookieejští demonstranti vrčeli jeden přes druhého.
„Co chtějí?“ ptala se princezna.
„Vůdce Lohryyk požaduje zrovnoprávnění jeho lidu.“ Vysvětlil C-3PO. „Žádá, aby i Chewbacca byl odměněn medailí.“

Tyrion Lannister byl šeredný, pokřivený skřet. Sandor Clegane to věděl a nenáviděl ho za to. Za to a za všechno ostatní. Tyriona Lannistera nenáviděl, jak jen člověk může, ale přesto tu byly dvě osoby, které nenáviděl víc.
Jeho bratr a princ.
Nikdy od svých pánů nic nežádal. Až teď.
„Slyšel jsem, lord Tyrion pojede s malou družinou ke Zdi, výsosti.“ Poklekl před králem.
Robert neřekl nic.
„Chtěl jsem vás poprosit,“ to slovo skoro vyplivl. Nikdy o nic neprosil. Nikdy. „zdali bych nemohl jet s ním.“
„Pes si chce označkovat kus ledu?“ zasmál se ode dveří Joffrey. „Smůla, pán říká ne.“

Těžké časy nastaly planetě Hoth, když se na ní usídlily zákeřné síly rebelských vojsk. Obrovské hangáry zpustošily kdysi panenskou krajinu, tauntaunské obyvatelstvo bylo zotročeno a využíváno jakožto dopravní prostředek, jeden z největších lidových hrdinů wampské civilizace byl v boji za svobodu zmrzačen setnutím horní končetiny.
Ovšem jak to tak bývá, dobro nakonec zvítězilo.
Monumentální tanky dobrotivého impéria na svých dlouhých končetinách znovu přinesly mír a svobodu tomuto chladnému světu.
Hrdinný rek Darth Vader v podobě svého světelného meče znovu zažehl pochodeň lásky a jednoty.
Rebelské hordy byly vyhnány a svět se stal součástí jednotné společnosti světů pod vládou moudrého císaře.

Princ Joffrey vytasil svůj meč a zuřivě se vrhl na purpurový závěs.
„Někde to tady je.“ Zavrčel a odsekl další kousek těžkého sametu. Sandor Clegane obrátil oči v sloup.
„Ale já to najdu.“ Bublal Joffrey. „Na mě si nepřijdou.“
K obědu dostaly Lannisterovic děti po jednom koláči. Joff, jako vždycky, snědl nejen svůj, ale i ten Tommenův. Myrcella se ale rozhodla tomuto zvyku vzpříčit a plačícímu Tommenovi věnovala půlku svého.
Takovou vzpouru ale Joffrey nedovolí. Zjistí, kam koláč schovali.
Fascinován vynalézavostí svých sourozenců obrátil Tommenovu komnatu vzhůru nohama.
Jediné místo, kam se nepodíval by tác s koláčem na nočním stolku.

Ben Kenobi se chystal jít spát. Dnešek strávil prací na zahrádce.
Převlékl se do pyžama, skleničku banthtího mléka postavil na noční stolek. Po hlavě skočil do peřin. Zrovna se chystal vstoupit do síně spánku, když uslyšel jakýsi zvuk.
„To budou zase ti nadržení Tuskenové.“ Zabručel. Z podlahy sebral jednu pantofli a přešel k oknu, aby ji mohl po otrapech hodit.
Ne!
Ze svých vizí věděl, jak nyní Anakin vypadá.
To je on!
Vader se přišel pomstít.
Se světelným mečem se Jedi vyřítil před dům.
Byl to ale jenom stín strašáka, kterého dnes postavil k záhonku k odehnání těch dotěrných Jawů.

„Futarijské kořínky dnes k večeři jsou?“ ušklíbl se mistr Yoda, když vstoupil do jediské jídelny a viděl hnědou hmotu na talířích před padawany.
Dnes ho čeká těžký úkol. Nikomu v galaxii futarijské kořínky nechutnají. Bude těžké padawany přesvědčit, že zdravost potravin je důležitější než chuť.
„Já to jíst nebudu. Je to hnusný.“
„Futarijské kořínky zdravé jsou. Plné midichlorianů.“ Namítl stařičký mistr, ale čtyřleté padawany očividně nutriční hodnoty nezajímaly.
„Já chci banthtí steak!“
„Zdravé kořínky jíst budete!“ dupl si velmistr řádu, ale jako odpověď mu na hlavě přistály talíře s večeří.
Někdy si říkal, že Jediové s výcvikem začínají příliš brzo.

Nad Štítem zuřila bouře. Kapky deště dopadaly na střechy věží a mořské vlny narážely do kamenných stěn pevnosti. Provazový most spojující dvě věže se nebezpečně houpal.
Balon Greyjoy toho nedbal. Byl Železný. V žilách mu kolovalo moře. Bouře byla jeho život.
I přes hustý déšť si všiml, že na mostě někdo stojí. Pán Štítu k postavě neohroženě zamířil, ale jak se přibližoval, jeho krok zpomaloval. Nemohl nepoznat tvář svého bratra.
„Proč jsi přišel?“ zastavil se přímo před ním.
„Přišel jsem si vzít to, co je moje.“ Odpověděl s úsměvem Vraní oko.
„A co to je?“
„Štít, ostrovy i království. Všechno!“

Říkalo se, že je neporazitelný.
Darth Vader tomu nevěřil. Jednou galaxii dokáže, že on je lepší.
Odhodlaný vstoupil do jeho kanceláře.
„Dáme si partičku?“
„Doobře,“ otočil se na křesle Darth Sidious a z rukávu si vyhodil balíček karet. „A teď, lorde Vadere, rozdávej.“
Vader Silou karty rozdal. Hra mohla začít.
Soupeři měli odlišnou taktiku. Zatímco císař na stůl odhazoval jednu kartu za druhou, jeho učedníkovi se vějířek karet v ruce neustále rozšiřoval.
„Příliš snadné,“ pomyslel si Vader, když už měl postupku ze sedmi kulí. Rozhodil karty na stůl.
„Vyhrál jsem.“
Císař si postupku nechápavě prohlížel. „Ale takhle se prší nehraje.“

Klonové války: jedná se o označení válečného konfliktu mezi armádami klonů Galaktické Republiky (viz. str. 25) a droidů Konfederace nezávislých systémů (viz. str. 63) začínajícího bitvou o Geonosis (viz. str. 26) v roce 22 BBY a končící vyvražděním vůdců separatistické konfederace sithským lordem jménem Darth Vader (viz. str. 15) na planetě Mustafar (viz. str. 71) o tři roky později. Výsledkem válečného konfliktu byla reformace Galaktické republiky na Galaktické impérium (viz. str. 25) v čele s císařem, bývalým republikovým kancléřem, Sheevem Palpatinem (viz. str. 108), zánikem Konfederace nezávislých systémů, obviněním řádu Jediů (viz. str. 56) z velezrady a jeho naprostým zničením.

„Už nikdy si nevsadím,“ zabručel Han a posadil se ke stolu kantýny v Mos Eisley. „přísahám.“
„Aaaaarrrrgggghhhhh.“ Zněla Chewbaccova odpověď.
„Moc se nesměj, Chlupáči. Myslím to vážně.“ Zpražil ho pohledem pašerák a otřel si krev ze rtu.
Jabba za ním poslal svoje kumpány, ale nedostali z něj ani vindru. Solo měl sice nějaké peníze schované v botě, ale ani zdaleka to nestačilo na dluh, co po poslední sázce u hutta měl.
„Zítra se jede závod kluzáků,“ nahnul se k nim muž od vedlejšího stolu. „Na listině účastníků je i Evazan.“
„Evazan jede?“ vyjekl nadšeně Han a vyndal peníze z boty.

Nad Rescatorovou lodí se vždycky snášel oblak smutku. Kapitán lodi a obávaný pirát neustále smutnil pro svou ženu, která zůstala ve Francii, zatímco on byl nucen odejít do ponižujícího vyhnanství.
Dnešek byl ale jiný.
Dnes to nebyl pouze Rescator, kdo se v slzách hroutil ve své kajutě.
Ráno došlo v podpalubí k nehodě, při níž se ze sudů vylil všechen rum. Najednou jakoby na lodi skončil všechen život. Námořníci naříkali, bědovali, kleli.
„No tak chlapi, je to jenom rum.“ snažil se své muže uchlácholit kapitán. „Přece se nesesypete kvůli trošce chlastu.“
Ale nic nepomohlo. Rum byl jejich krev, jejich slzy.

Celým táborem se rozléhalo kvílení strážních rohů. Vojáci zmateně pobíhali sem tam a ve spěchu si připevňovali zbroj.
Obyčejní vojáci a důstojníci se překřikovali v nastalém zmatku.
„Ze stanu lorda Tywina byl slyšet křik! Něco se mu stalo!“ zavolal někdo z davu.
„Démon!“ odpověděl další výkřik. Všichni měli v živé paměti, co se povídalo o smrti Renlyho Baratheona. Je možné, aby takový osud potkal i Strážce západu?
Skupinka nejodvážnějších mužů se protlačila až k velitelskému stanu. Připraveni bít se za svého lorda vrazili dovnitř.
Lord Tywin stál na stole a zuřivě ukazoval na pavouka na podlaze.
„Zabte toho pavouka! Rychle!“

Kylo Ren se na ni tentokrát pořádně připravil. Už několikrát ho tahle nula z Jakku porazila, ale s tím je teď konec. Dnes ji nepodcenil. Držel ji v cele v silovém poli, pro jistotu ještě spoutanou řetězy. Tentokrát nemá šanci utéct.
Naposledy jí dá na výběr. Temná strana nebo smrt. A to i přesto, že už dopředu znal její odpověď. Věděl, že Skywalkera nikdy nezradí. Na to je příliš čestná, příliš bezchybná.
Nemohl si pomoct a musel se usmívat. Dívka, která mu dělala ze života peklo, bude konečně pryč. Zemře jeho vlastní rukou.
„Pane,“ vešel do místnosti stormtrooper. „vězeňkyně utekla.“

Darth Sidious za sebou zabouchl dveře hromadných sprch senátu. Naštěstí Jedie setřásl.
...
Když za ním odpoledne přišli, byl už zase hodný kancléř Palpatine.
„Omlouváme se za vyrušení, kancléři, ale je to naléhavé.“
„Poslouchám,“
„Ráno jsme pronásledovali sithského lorda, ale schoval se do senátorských sprch. Potřebovali bychom bezpečnostní holozáznam k odhalení jeho totožnosti.“
„Holozáznam?“ Sith doposud ani netušil, že jsou ve sprše monitorováni. „Obávám se, že to nebude možné. Tyto záznamy jsou určeny pouze mé stráži a my nemáme právo je šířit dál.“
„Je to důležité.“ Naléhali Jediové.
„Moc rád bych vám pomohl, mí jediští přátele, ale bohužel, mám svázané ruce.“

„Hrozné,“ pan Carson přecházel po kuchyni „taková katastrofa.“
„Třeba si toho nevšimnou.“ Snažila se ho uklidnit paní Hugesová.
„To nebude večeře, ale kabaret.“ Brblal dál majordomus. „A to se musí stát zrovna, když je tu vévoda.“
„Vždyť je to absurdní. Na světě jsou důležitější věci, než…“ Ozval se šofér Branson, ale než stihl dokončit větu, hospodyně ho umlčela zlostným pohledem. Teď nebyl čas zpochybňovat životní priority pana Carsona.
„Taková hanba pro tento dům. Co si jen vévoda pomyslí.“ Chytal se za hlavu Carson. Poprvé v životě udělal chybu a hned takhle závažnou. Prohodil vidličku na dezert s vidličkou na předkrm.

„Roslin chytila pěkně tučného pstruha. Její bratři jí dali svatebním darem pár vlčích kožešin. Podepsán Walder Frey.“ Četl Kevan nahlas. Potom zvedl hlavu od kusu pergamenu a nechápavě se na Tywina zadíval. „Co to znamená?“
„Copak nechápeš? Svatba ve Dvojčatech!“
„Svatba? Říkal jsi, že Frey Starky pozabíjí a on je místo toho vzal rybařit?“ stále nechápal mladší Lannister.
„Ne,“ bouchl do stolu Tywin. „Náš plán vyšel. Přečti si to ještě jednou.“
„Tys chtěl, aby spolu šli rybařit?“
„Ale ne, Starkové jsou mrtví. Ti pstruzi a kožešiny. Představ si jejich rodové znaky.“ Snažil se mu pomoci. Kevan se dlouze zamyslel.
„Nechápu.“

Kylo Ren si prohlížel svůj výtvor.
Tři hodiny se snažil namalovat hezký obrázek pro podplukovníka Zacka jako omluvu za to, že mu zabil syna, ale pořád nebyl spokojený. Duha vypadala dobře, ale něco tomu chybělo.
Už to mám! Zaradoval se Kylo. Pár růžových motýlků tady bude vypadat dobře. Natáhl se pro pastelku, ale růžová nikde.
„Stráže!“
Ve dveřích se objevil Stormtrooper.
„Přines mi růžovou pastelku.“ Rozkázal stroze rytíř z Renu, ale voják pokrčil rameny.
„Růžovou už nemáme. Poslední jsem dneska vykreslil, když jsem dělal přáníčko pro generála Huxe.“
Temný lord aktivoval světelný meč.
Zítra jeho rodině také nakreslí omluvný obrázek.

Tři králové vyšli spolu k Betlému, ale netrvalo dlouho a Melichar už seděl na kameni u cesty.
„Já už nikam nejdu. Už nemůžu!“ založil ruce.
„Ale no tak,“ mávl rukou Baltazar. „teprve jsme vyšli.“
„Tobě se to mluví, ty neseš kadidlo. To zlato je hrozně těžké. Jděte beze mě.“
A tak šli.
Na okraji pouště se ale Kašpar plácl do čela.
„Ach ne, manželka má dneska jógu a my nesehnali hlídání. Musím domů!“
Baltazar ho sice přemlouval, ale Kašpar byl neoblomný. Kašpar byl dobrým otcem.
Baltazar musel v pouti pokračovat sám.
A proto křesťané slaví 6. leden jako den samotářů.

Káže vodu, pije víno! I tak by se dalo popsat šokující odhalení, jež včerejšího dne učinil náš deník.
Rytíř Jedi, cvičitel a propagátor zdravé stravy Obi-Wan Kenobi (29) byl přistižen v supermarketu Watto’s při nákupu krvavé banthtí tlačenky a světlého tatooinského ležáku. K incidentu došlo kolem osmé hodiny večerní jen pár kroků od budovy senátu.
Ani ne měsíc po vydání své fitness kuchařky „Světelná vařecha, aneb s Jediem v kuchyni“, v níž apeloval za zdravý životní styl, tak Kenobi zrazuje své ideály a s hořčicí a cibulí nám předkládá své jedovaté lži.
Samotný Obi-Wan Kenobi se k věci prozatím nevyjádřil.

„Aby ten plán vyšel, nemožné jest.“ Sykl mistr Yoda, když se zastavili před kasou coruscantského kina. Mistr Windu, ale jeho námitky nebral v úvahu a otočil se na muže v okýnku.
„Jeden dospělý a jeden dětský na nové Star Wars, prosím.“
Muž za pokladnou se vyklonil, aby si je lépe prohlédl. Mistr Yoda byl navlečený v kraťasech a kšiltovce, jež mu měla dodávat dětský vzhled, ale prodavač lístků se zdál nepřesvědčen.
„Zmrzlinu koupíš mi?“ zatahal mistra Windu za rukáv velmistr řádu tak, jak si to ještě v chrámu nacvičovali. Trik zjevně zabral.
„Dobrá, dospělý a dětský. To dělá 2 kredity.“

Poslední paprsky slunce pronikaly skrz větve borovic, když se skupinka jezdců vydala na lov.
Jejich cílem ovšem nebyl jelen nebo kanec, ale člověk. Mladičký chlapec, syn řezníka, jež se znelíbil princi.
Velitel skupiny znal Joffreyho dost dlouho na to, aby nevěřil ani jedinému slovu vycházejícímu z jeho úst, ale on zde nebyl od toho, aby soudil. Jeho úkolem je uposlechnout rozkaz.
Na světě není spravedlnost.
Mezi stromy se mihl stín. Jezdci vyrazili za ním. Jedno máchnutí mečem a rudé kapky chlapcovy krve dopadly do trávy břehu Trojzubce tak, jako před lety rubíny z Rhaegarovy zbroje.
Utíkal, ale ne dost rychle.

Aladin se ráno probudil pod stolem, na sobě jenom pantofle. Chvíli to sice trvalo, ale pak si rozpomněl.
Páni, to byla jízda.
Včerejšího večera navštívil bar U létajícího koberce. Objednal si panáka ginu. A pak další. Až si nakonec poručil celou flašku.
Rázem jako by se bar proměnil v jakýsi magický svět. Stěny hrály všemi barvami, až se nakonec ustálily v tmavomodrou oblohu posetou tisícem hvězd. Podlaha pod ním se vlnila jako opravdový létající koberec. Aladin se rozesmál. Nemohl uvěřit, do jakého čarovného světa ho ten krapet tekutiny dostal.
Už chápal, proč si kouzelný Džin říká tak, jak si říká.

Slunce už zacházelo za střechy londýnských domů, když se dva přátelé vydali na večeři k lady Shackletonové.
„Poirote,“ zastavil se Hastings uprostřed ulice. Hercule Poirot se otočil.
„Copak, příteli?“
„Já jen… Nevím, jak to jen říct. Ten bryndák, co vždycky nosíte, nedělejte to. Vypadáte směšně.“
„Směšně?“ divil se Belgičan.
„Ano, směšně. Alespoň jednu večeři si ho neberte.“ Apeloval Hastings, ale detektiv jen zakroutil hlavou.
„Umažu si frak…“
„Prosím.“
„Dobrá tedy,“ souhlasil neochotně Poirot. „ale jen kvůli vám.“
Lady Shackletonová podávala výtečného humra na víně, na něž bude Londýn ještě dlouho vzpomínat.
Především kvůli flekům, jež zbyly na fraku Hercula Poirota.

Rudé hory Dorne jen zřídkakdy oživené kapkou zeleně, úrodnou zem Roviny, zářivé zlaté doly Západu, třpytivou hladinu Trojzubce táhnoucího se Řekotočím jako had až ke Dvojčatům či zasněžené lesy Severu, končící až u ledové Zdi. Neštěstí a mnohaleté války. Utrpení, ale i radost lidí.
To všechno Brynden za svůj dlouhý život viděl
a Bran může také.
Chlapec na něj upíral vytřeštěné modré oči a snažil se rozpoznat, kde končí strom a začíná muž, jež k němu ve snech mluvil.
„Budu zase chodit?“ zeptal se tichým třesoucím se hlasem, v němž byl slyšet strach, ale i naděje.
„Ne, ale budeš létat.“

Drkotal zuby a oběma rukama objímal svá kolena, jak seděl schoulený v koutě velkého sálu.
Před obrovitým mužem s drsnou tváří většinou všichni strachem padali k zemi, ale nyní to byl on, kdo seděl namáčknutý u studené zdi a okousával spodní lem tapisérie.
Bílé světlo na zdech vykreslilo děsivé stíny a sálem se rozlehl hrůzu nahánějící zvuk.
Nebožák choulící se na zemi přitiskl kolena blíž ke svalnaté hrudi a vytřeštěnýma očima pozoroval otevírající se dveře.
Do sálu vstoupila menší postava, zamířila ke strachem ochromenému muži a zastavila se přímo nad ním.
„Nebojte se, sere Gregore, je to jen malá bouřka.“

„Sklapni!“ zasyčeli oba kačeři-pistolníci jednohlasně a dál veškerou pozornost věnovali své rozepři.
„U všech chřestýšů, tak dlouho jsem snil o téhle chvíli.“ Zasmál se Sunkáč Kid sledující svého rivala na mušce.
Butch Káčidy se ale nehodlal jen tak vzdát.
Jedním hbitým pohybem vytasil zpodperutí nůž.
„Ty naivní hlupáku,“ ušklíbl se Sunkáč a stiskl kohoutek své tajemné zbraně.
Nic.
Zbraň nefungovala.
Zmatený kačer se podíval ze zbraně na Butche a zpátky, ale to už mu kolem hlavy proletěl nůž. Těsně ho minul a s břinknutím dopadl na podlahu.
Všichni v místnosti se vrhli k ležící zbrani, ale jako první ji sebral…

Lily Bellová přidušeně vykřikla, když stisk Švédových rukou na jejím krku zesílil.
V pevném sevření se zkroutila, ale útočník byl jako skála. Její marná snaha na Švédově tváři vyvolala úsměv. Lily lapající po dechu vší silou zabořila nehty do jeho šlachovitého předloktí. Gundersonův úsměv se změnil v bolestivou grimasu. Když stisk povolil, rychlým škubnutím se vyprostila ze smrtícího sevření. Hbitě přiskočila ke stolu s masivním kovovým těžítkem, které kdysi dostala od majitele železnice Duranta, a pevně je sevřela.
Vagónem se rozlehl tupý zvuk a mužské tělo se svalilo na podlahu.
Lily Bellová sice vypadala křehce, ale byla z tvrdého těsta.

Daenerys a Daario si vyměnili zamilované pohledy. Velitel Bouřovran natáhl ruku, královna propletla své prsty s jeho a na tváři se jí rozlil široký úsměv. Ten jí ale ihned zkysl, když se mezi ně protlačil Ser Jorah a jeho velká ruka překryla jejich dvě.
„Nepůjdeme do parku, má paní?“ svraštil obočí Daario. Daenerys chtěla odpovědět, ale exilový rytíř jí skočil do řeči.
„Skvělý nápad, pojďme se projít! Zrovna jsem si chtěl po obědě zajít na procházku.“
„Oběd?“ usmál se žoldák, „To mi připomíná, že jsme ještě nejedli. Hezkou procházku, sere Jorahu.“
Pár ruku v ruce odskotačil a rytíř zůstal sám.

Matný krunýř z té nejtmavší oceli chránil jeho tělo. Ty tam byly doby, kdy nosil zlatou, neznal nebezpečí a jediný boj, který sváděl, byl boj se slovy a špatnou etiketou.
Nad podlahou putyky se vznášel šedý kouřový opar. Jeho zákazník se posadil na protější židli.
„Obvykle nevyužívám služeb plechových námezdních lovců,“ zabručel muž, „ale slyšel jsem, že ty jsi nejlepší. Slyšel jsem, že to byl Jedi, kdo tě stvořil. Žes sloužil královně i princezně. Byls považován za jakéhosi boha.“
„To už je dávno. Tenkrát jsem byl jen slabý protokolární droid.“ Naklonil se přes stůl C-3PO, nejlepší námezdní lovec v galaxii.

Svíčka už pomalu dohořívala. Rozehřátý vosk obklopoval maličký plamínek a zanedlouho jej celý pohltil. Restauraci opouštěli poslední hosté. Zamilovaní, kteří si jako každoročně na Valentýna zašli na luxusní večeři, ruku v ruce vycházeli do jasné noci.
V kuchyni už probíhal úklid po náročném dni.
Jeden z číšníků sklízející ze stolů si všiml postavy téměř schované za desítkou skleniček vypitých při dlouhém čekání.
„Obávám se, že už nepřijde.“ Řekl soucitným hlasem. Malá zelená postavička k němu vzhlédla smutnýma očima.
„Ano, jít už bych měl. V chrámu starosti si dělat budou.“ Přikývl.
Další svátek zamilovaných, který bude mistr Yoda slavit se Silou.

Od chvíle, kdy ji viděla naposledy, se toho tolik stalo.
Arya poznala smrt. A to nejen ze Syriova učení. Na vlastní oči viděla, jak si bere jejího otce nebo Yorena, muže Noční hlídky a přítele.
Smrt si vzala i její nepřátele. Ser Gregor, Joffrey, Lechtač, Sladký Raff, Ser Meryn nebo Královna Cersei, … Ti všichni byli mrtví a Arya jako by byla také. Zasvětila svůj život smrti v braavoském Domě černé a bílé a denně na kůži cítila její studený dech.
Teď ale byla tady, v lesích u Trojzubce spolu s Nymerií, a po dlouhé době v žilách cítila teplo života.

Místnost byla potemnělá. Dvě postavy stojící naproti sobě na sebe zíraly upřenýma očima bez mrknutí.
„Tvoje moc se nikdy nemůže rovnat moci temné strany. Zničím tě tak, jako kdysi Jedie!“ chraplavý hlas prořízl ticho a změnil se v maniakální smích. Černovlasá dívka s širokým úsměvem na tváři se zakymácela ve vzduchu, oči stále bez mrknutí zafixované před sebe. Druhá postava, blondýnka se stejným úsměvem, vylétla do vzduchu. Její ztuhlé tělo s klepnutím dopadlo na lesklou zem.
„Výsosti,“ ve dveřích se objevila postava Mase Ameddy. „Guvernér Tarkin čeká na chodbě.“
„Doobře,“ sepnul ruce císař Palpatine a obě panenky smetl ze stolu.