Star Trek

To by mě vážně nenapadlo, že se Spockem budeme bojovat na život a na smrt... znovu, pomyslel si Kirk, zatímco kolem sebe kroužili.

Spock proti němu vyrazil a málem Kirka povalil na zem. Kruci, to bylo o vous! Musím ho nějak dostat na kolena. Škoda, že ho nemůžu dostat na kolena v úplně jiné situaci... zasnil se Kirk.

"Kapitáne?"

Spockův hlas se ozval z komunikátoru.

"Počítači, přeruš program!"

Holografický Spock i aréna zmizely.

"Ano, Spocku?"

"Kapitáne, potřebujeme vás na můstku."

Škoda, že ty mě nepotřebuješ, Spocku, povzdechl si Kirk. Být zamilovaný a vybíjet si sexuální frustraci sportem stálo za houby.

Kirk zíral na obrovské vejce trůnící na Spockově posteli.

"Spocku... co to je?"

Spock povytáhl obočí. "Překvapení... Jime. Budeme mít dítě."

"Dítě? Ale jak... Spocku, nevěděl jsem, že Vulkánci snáší vejce."

"Vulkánci ne. Ale ukázalo se, že má hybridní fyziologie vede k nečekanému způsobu rozmnožování."

"No, a jak daleko je ve vývinu?"

"Přibližně tři pozemské měsíce."

Kirk se rozechvěle usmál. "A zrovna, když jsem si myslel, že mě už nic nepřekvapí..."

"Jime..."

"Hm?"

"Chtěl by sis poslechnout její tep?"

"Takže to bude holčička?"

"Vskutku."

"Myslíš, že by se mohla jmenovat Amanda?"

"Myslím, že má matka by to ocenila."

"Jsme domluveni."

Kirk se ušklíbl, když uvázal poslední uzel. Poodstoupil, aby si prohlédl své dílo.

Spock visel přivázaný v jeho kajutě, ruce spoutané a zdvižené nad hlavou. V ústech mu seděl roubík. Kromě něj na sobě Spock nic neměl.

Kirk přistoupil blíž a políbil Spockovo hrdlo, tvář, hruď...

"Jsi jen můj, Spocku, je to jasné?"

Kirk svá slova doprovodil tím, že prstem pronikl dovnitř Spockova těla. Spock se v poutech prohnul a zasténal, hlas utlumený roubíkem.

"Jen křič," zašeptal Kirk do jeho ucha, načež ho olízl. "Mám to tak rád."

Nejlepší dárek k Valentýnu, jaký mi Spock mohl dát, pomyslel si Kirk.

Pokud by se měl Spock vrátit zpět ke pramenům své lásky k Jimovi...

Musel by jít do chvíle, kdy s ním poprvé splynul.

Bylo to v rámci mise. Ani jeden z nich o to příliš nestál. Spock jednoduše chtěl zachránit svému kapitánovi život.

A dostal mnohem víc, než očekával.

Jimova mysl do Spockovy zapadla jako dílek puzzle.

Jime... T'hy'la... Uvědomil si Spock. Odtáhl se, ale už bylo pozdě. Pouto mezi nimi vzniklo.

Když proto Jim přišel toho večera do Spockovy kajuty a přitiskl své rty na jeho, Spock se nebránil.

Věděl, že bez Jima nedokáže žít... jakkoliv jednou bude muset.

"Co je ta nejhlubší pravda, kterou jsi nikdy nikomu neřekl?"

Spock pohlédne na Jima. Jeho tvář ozařuje jen oheň mezi nimi. Chladný večerní vzduch a hvězdy na obloze. Poslední noc, než se Jim vydá na Enterprise a jejich cesty se rozdělí.

"Spocku?"

"Miloval jsem svého Jima," přizná se Spock. "Nebylo to vulkánské, ale to nic neměnilo na tom, že Jim byl polovinou mé duše. A když jsem ho ztratil, zlomilo mě to."

Jim nic neřekne, jen ho vezme za ruku.

"Jaká je tvá nejhlubší pravda?"

"Chci, abys mě políbil, Spocku. Chci mít pocit, že mě někdo miluje."

Spock to udělá.

"Ne, ne! Prostě to udělej."

Spock si povzdechl. Jima sice miloval, ale občas mu nerozuměl. Jako třeba nyní, když po něm Jim chtěl, aby se převlékl do své staré uniformy.

"Mohu se zeptat proč? Pokud je mi známo, nejste módní expert, kapitáne."

"Jime," opravil ho Jim automaticky. "A co tím jako myslíš? Já mám skvělý vkus!"

"Když to říkáš... Jime. To ale stále nevysvětluje, proč si mám obléct svou starou uniformu z Akademie."

Jim cosi zamumlal.

"Prosím?"

"Myslel jsem... že bychom mohli udělat roleplay."

Povytažené obočí. "To zní... logicky."

"Počkej, Spocku, vážně?"

"Ano."

"Spocku, já tě tak miluju!"

"Já vím."

Jim Kirk dříve čelil mnoha problémům.

Ale v časové smyčce se ocitnul poprvé.

Ze začátku to byla zábava. Jenže jeho opakovaný denní chléb mu brzy zhořkl.

Jim tak udělal jedinou rozumnou věc - obrátil se na Spocka.

"Velmi nelogické," prohlásil Spock poté, co Jima vyslechl.

"To mi povídej," protočil Jim oči v sloup. "Co mám ale dělat?"

"Logika velí, že byste měl vyzkoušet něco nečekaného, co by mohlo smyčku prolomit."

Jim se ušklíbl. "Asi vím, co udělat."

Povytáhnuté obočí. "Opravdu... ooomph!"

Když se Jim druhý den probral se Spockem po svém boku, pomyslel si, že časová smyčka nakonec vůbec nebyla špatná.

Když Spock po letech znovu uvidí Jima, je to jako vstání fénixe z popela.

Jediný problém je... tento Jim si Spocka nepamatuje. Neví, co všechno prožili. Co jeden pro druhého znamenali.

Jestli něco z toho Jim vyčte během splynutí myslí, nezmíní to. Až později, když se loučí.

"Pořád ho miluješ?" zeptá se Jim.

Spock polkne nasucho. "Ano."

Pohled plný naděje. "Myslíš... že bys mohl milovat i mě?"

Spockovo srdce se bolestivě sevře. "Jime... já už nemohu."

Jim se kupodivu neurazí. Jen políbí Spocka. Krátce. "Rozumím. Žij dlouho a blaze, Spocku."

"Mír a dlouhý život," Spock zašeptá.

Už nikdy se nesetkají.

Mám kontrolu nad svými emocemi, říkal si často Spock.

Jenže to se změnilo v okamžiku, kdy do jeho života vstoupil James T. Kirk.

Drzý, lehkomyslný a nezodpovědný Kirk. Ale později také Jim - inteligentní, odvážný, se smyslem pro humor a s úsměvem, kvůli kterému Spockovo srdce provádělo podivné veletoče.

Protože podobné pocity nikdy předtím nezažil, Spockovi trvalo dlouho, než si uvědomil, co znamenají.

Chtěl Jima. Palčivě po něm toužil každičkou vteřinu svého života. Nedokázal si představit, že už by se ho nikdy nedotkl.

Jenže Spock... byl vždycky zbabělec.

A tak nikdy Jimovi neřekl, co k němu cítí, dokud je smrt nerozdělila.

Když si Kirk uvědomil, že Spock prožívá Pon Farr (už zase!), bylo příliš pozdě, aby zamířili k Vulkánu.

Jako první se svěřil Kostrovi. Doktor potřásl hlavou a prohlásil: "Tak co uděláš, Jime? Necháš ho na holičkách, ať si s tím poradí sám?"

"To nejde, Kostro. Spock to sám nezvládne."

McCoy se ušklíbl. "Tak potom víš, co máš dělat, ne?"

Kirk nahlas zaúpěl.

O týden později

"Kapitáne, co vás vůbec přimělo mi pomoct?"

"Říkej mi Jime. Myslím, že jsme si na to dost blízko. A já... Ashau nash-veh tu, Spocku."

"Jime, tvá výslovnost je příšerná."

"Já vím."

"Ale také tě miluji."