Henrikův studentský život

"Snad jsem toho tolik neřek..." zastyděl se Tomáš.

Petra s Oliverem upřeli pohledy na Nilse. Ten seděl zády k nim a díval se ven. Nejspíš je neslyšel, nebo se tak alespoň tvářil.

"Hele, chlapi, už to s těma trpaslíkama, elfama a bůh ví čím ještě přeháníte. Měli byste si to vyříkat jednou provždy!" pokusil se Tom co nejlépe urovnat situaci.

"Nehraj si z ničeho nic na Kissingera! Máme tady křehké příměří založené na vzájemném ignorování, tak si na to vzpomeň, než něco neuváženě plácneš!" srovnala ho Petra.

"Kde se to v tobě vzalo?" vydechl Oliver.

"A co je to Kissinger?"

"A můj pradědeček vykoval sekeru Johanna Drakobijce, kterou..." vykládal Henrik rodinné historky.

"To je dobrý, teď ještě tu o Karkulce!" uchechtl se Tomáš. Byl to sice skeptik nad skeptiky, občas s tím byl už otravnej, ale Henrik neměl potřebu mu nic dokazovat, takže vztahy ve třídě byly celkem klidné. Zatím.

"A nebo nějakou o elfech. Tady ten novej blonďák Nils je podle Olivera jeden z nich. No není to bl..." nedal si Tomáš stejně pokoj. Zastavily ho až pohledy od Olíka a Petry. 

Henrik se zhluboka nadechl, vydechl a zamumlal cosi o neprovokování. Teplota v místnosti padla na bod mrazu.

Oliver s Henrikem stoupali po schodech směrem ke třídě. 

"Henriku, co bys vlastně dělal, kdybys tady potkal elfa?" rozhodl se Oliver jít rovnou na věc.

"Udělal bych z něho řešeto. Co tak koukáš? Určitě by mě vyprovokoval, bylo by to naprosto opravněný!"

"Takže, kdyby se tady čistě teoreticky nějaký vyskytl, tak bys ho nechal na pokoji, kdyby si nezačal..."

"Co furt s těma sviněma hubenejma máš? Že on tady nějakej je!"

"Prokoukl jsi mě..."

"Tak já se po něm pídit nebudu, jakože tady není. Upřímně nevím, jestli bychom se vůbec poznali. Žádného elfa jsem, jako každej slušnej trpaslík, nikdy nepotkal."

Oliver s Henrikem úspěšně dorazili do skříněk, kde Nilse nezastihli. Olíkovi ale přišlo jako dobrý nápad se začít na nevyhnutelný střet dvou znepřátelených ras připravovat. 

"Henriku, co si myslíš o elfech?"

Z trpaslíka se vyhrnula hromada neopakováníhodných sprosťáren v několika jazycích, ze kterých by zčervenala i cukrová řepa. Můžeme snad naznačit jen cosi o koktejlu z vodky, limetky a sodovky a o naondulovaných chlupech tam, kde slunce nesvítí a tráva neroste. I když podle mluvčího elfům možná ano.

"Stačí, obrázek už mám..." vykoktal ze sebe Olík. Všiml si, že se kolem nich začali shlukovat spolužáci, někteří si dokonce dělali poznámky. 

Henrik a Oliver šli pomalu ke škole. Olík cítil čím dál větší napětí, jelikož si všiml, že je zezadu dohání svými přirozeně dlouhými kroky Nils. Ulicí se rozléhalo pomyslné ticho před bouří. Už jen dvacet kroků.  Nyní patnáct. Teď deset. Pět. Čtyři...

"Co to je?" vzhlédl Henrik a ukázal prstem na skupinu podivných klesajících objektů na obloze.

"Cože? Aha, paršutisti s padáky! Kus za školou je kopec, kde mají přistávací plochu, takže..." začal vysvětlovat Oliver.

Nils prošel nehlučně za jejich zády, aniž by vůbec zpomalil. Nejspíš ta pověstná elfská povýšenost... Henrik si ho nevšiml. Střet se zatím odkládá na neurčito.

"Tohle jsou nějaké divné runy..." mnul si Henrik bradu.

"Cože?" přimhouřil obočí Oliver.

"My se v trpasličích školách učíme spoustu cizích jazyků a písem, ale nic podobného jsem jaktěživ neviděl. Vypadá to jako běžná latinka, ale je očarovaná jakousi temnou magií..."

"To mi budeš muset vysvětlit."

"Třeba vyhláskuju tuhle větu: Lelecap Vohheij ji epduun tiekpahojecheko usojc. To nebude správný význam textu. Protože tohle písmo je magické. Nesmíš ho číst zrakem, ale srdcem. Když tu větu jen rychle přelétnu očima, dává naprosto jasný smysl: Silicon Valley je centrum technologického rozvoje. Jen nevím, proč by někdo takhle složitě zaklínal zápis ze zeměpisu."

Nils klidně ležel v parku a sledoval západ slunce. Pak mu poslal vzdušný polibek, zavřel oči a zanotoval jakousi cizojazyčnou lidovou píseň.

"Určitě to je Elf," zašeptal Oliver zpoza altánku.

"A proč jako? Že je vysokej, blonďatej a má rád přírodu?" pochyboval Tomáš.

"A co ty uši?"

"Zas tak špičaté nejsou," špitla Petra.

"Henrik taky není takový mrňous jako trpaslíci ve filmech. Tam se ty rysy hrozně přehání."

"Hrabe ti..." neodpustil si Tom.

"A proč je problém, že je to Elf?" zeptala se Petra.

"Elfi se s trpaslíky nesnáší. Dokážeš si představit ten rachot, až se Henrik s Nilsem potkají?"

"A takhle je to pokaždé. Jednou vrzne, a pak už nic! Zatracenej krám!" zlobil se Oliver.

"Co že to má být?" zkoumal Henrik rozbitý stroj.

"To je tátova motorová pila. Kdyby ten motor naskočil, tak by se s ní dalo řezat dřevo."

"Pila, říkáš..." zamumlal Henrik a začal cosi kutit.

...

"Řeže hezky, ale takhle úplně fungovat neměla..." škrábal se Olík na hlavě. 

"Počkej, jak jinak by měla fungovat? Je to pila, i když je dost tupá. Na tom se přece nedá nic zkazit..."

"To bych si nebyl tak jistý..." pronesl Oliver sledujíce, jak se zatahuje a vyjíždí celý list pily.

"Tak, dobrý den třído, posaďte se..." začal pan profesor Šedina hodinu jako obvykle. Všichni to už znali. Teď si spočítá žáky, zkontroluje kdo chybí, pak zapíchne obávanou tužku do seznamu a vyvolá žáka na zkoušení. 

"Dnes chybí jen Petra, Henrik, ti mají omluvenky, ale měl by tady ještě být nový žák..."

"Další nový žák... Kdo to bude teď? Žeby třeba Gandalf?" rýpl si Tomáš, který se stále nedal přesvědčit, že Henrik je trpaslík.

Klika práskla, dveře letí, do dveří nevchází táta, ale vysoký, štíhlý, blonďák s podezřele špičatýma ušima.

"Omlouvám se, nemohl jsem najít třídu. Mimochodem, jmenuji se Nils Leafson."

"Tak co, jak šel test?" zeptal se Oliver svého spolužáka v lavici. Byl to student na výměnném pobytu, jmenoval se Henrik. 

"Celkem hladce, na Baroku není nic těžkého. Akorát mi není jasné, co znamená to Memento mori."

"Pamatuj na smrt."

"To vím, ale proč? Lidé můžou zapomenout umřít? To si jako dáváte vzkazy na ledničku: Dneska kup vejce, jogurty a nezapomeň zemřít?"

"Spíš že se nemáš vyvyšovat nad ostatní, protože stejně umřeš jako všichni."

"To dává smysl, ale když už člověk stejně umře, není lepší, když před tím žil nejlépe jak mohl?" 

"Můžeš si to vyložit i takhle, jestli chceš."