DMD Bonus č. 04 pro 13.4.2025

Na máminu přítomnost si šlo těžko odvyknout. Bylo léto a hlavu nezaměstnávala škola. Proto si vytvořila plán. Sama si nakreslila rozvrh a na každý den si naplánovala nějaký program. Měla ho krásně narýsovaný a barevně zvýrazněný. Věděla jaké dny bude s babičkou a jaké dny s tátou a podle toho se řídila. Každý den si nabila tak, aby jí co nejlépe odsejpal a na maximum využila čas. Pak nebyl čas na stýskání. A i když uplně odvyknout si nešlo, hlavně před spaním, uteklo jí to celkem rychle. Když se jí maminka vrátila z Austrálie, pyšně jí vyprávěla, co všechno stihla.

„Saleme, proč máš v pokoji hromadu zlata? Saleme!“

„Hmmm, jsem tak trochu investor… Je to problém?“

„Nechceš tím říct, že jsi vyloupil banku, že né?“

„Vzpomínáš si, jak pan Kraft vymyslel tu rovnici na výrobu zlata z ničeho? A jak ji pak zase zapomněl?“

„No jistě, porušovalo to nějaký eh, zákon. Něco s finančnictvím.“

„Správně. Jenomže než mu to zase příhodně vypadlo z hlavy, což se dalo předvídat, dovolil jsem si mu poskytnout pár finančních rad. Z čisté dobročinnosti.“

„Saleme, co jsi udělal?“

„Tak nějak jsem od něj ty vzorce koupil, za investici do výrobního procesu. Prodal mi ten patent.“

„Vy ste hodně cestoval, co?“

„To tak u doručovatelů bývá.“

„A držku máte koukám taky prořízlou.“

„To vám právě na cestách často zachrání krk.“

„Tady s tím opatrně. A nebude vám to chybět?“

„Já jsem tedy myslel, že se občas taky proletíme. No co?“

„Pardon, moc se vomlouvám, ale fakt ste mě teď pobavil. No, asi takle. Za pár let, když furt budete v kupě, tak třeba i jo. Tak jo, zejtra nástup.“

„Počkejte, neukážete mi to tu aspoň? Nebo nějaké zaškolení?“

„Víte, todle je skvělý na práci dračího udržbáře. Taji se prostě rychle zaškolíte sám, nebo holt máte pech.“

Lathander Rivanose nebral. Bůh slunce, nového počátku… Rivanos byl za svůj nový počátek rád, dle svých nezkrotných tužeb po krveprolití tušil, že býval před amnézií stvůra, ale…

Nechtěl být zlý. To neznamenalo, že chtěl být správňáček, jako který Lathander působil. Když lidi pořád chcou pomoc, ať platí. Se zlem se nevyjednává. Myslí, že ho zabijou? Ať to zkusí, nepřežijou.

Některé věci stojí za krádež.

Rivanos není nejchytřejší. Nedocházelo mu, že k vlastnictví Lathanderovy Krve, mocné zbraně, má klíč.

Pak ho Astarion pobídl:
„Tak co? Kradeš, nebo musím já?“

Magická obrana se aktivovala. Hned poznali, jak ničivé paprsky Slunce umí být.

Ty kurzy kreslení byla skvělá záminka k tomu, aby ho Kant navštěvoval ve vězení, ale jinak mu upřímně k ničemu nebyly. Původně plánoval pracovat dál s Fadelem v jejich restauraci, ale poslední dobou si tam připadal jako pátý kolo u vozu. A najít práci v jiné restauraci bylo těžší, než se zdálo. Byl čas na plán B.
Kant se nenechal prosit dvakrát, když za ním Bison přišel. Hned další den začali znovu s tatérskými lekcemi. Všechno šlo podle plánu. Teda až do té doby, než mu Kantova nenechavá ruka začala cestovat po stehně. Za chvíli na celou tu lekci zapomněli.

Zastavil sa a ticho započúval. Ku hlasom, ktoré doliehali dolu, sa rozhodne nechcel pridať. Hádali sa. ženský a mužský hlas. Ženu poznal, to bola Sofia, rozhodne. Muža v živote nepočul a ani ho poznať netúžil.
Bol sa Sofiu.. hrubý!
Nepočul presne, o čom sa hádali. Zvuk sa cez polotovorené dvere zas tak dobre neniesol. Len nejaké útržky viet, keď on alebo ona zvýšili hlas.
"Pretože ti nepatrí!" To bola Sofia. Chvíľu nahnevané bublanie.
..dohoda..
..zahrávaš..
..ukryla..
..právo...
..na výber..
..nikdy..
..zabudni..
Potom sa ozvalo zvláštne rytmické zaklínanie, Sofia vykríkla a zrazu bolo počuť len jeho.
Čas zmiznúť. Predné dvere? Hocičo.

"Dobře tedy, nemluv pokud nechceš. Stejně tě svlékneme z kůže, vrstvičku po vrstvičce, jak se to dělá u cibule." V hlase bylo slyšet, jak se Ellie řádně naštvala.

"Podívej, tady máme fotky z kamer z obchoďáku, na žádné z nich zboží nikomu dál nepředáváš. Ty nejsi malý obyčejný zlodějíček, ty pracuješ pro někoho na zakázku. A on nám někdo rád řekne, kdo to je. Nebo nám to aspoň zařídí. Zařídí, aby se o tobě mluvilo, jaký jsi šmejd, který nedrží slovo a nedodá zboží svému zákazníkovi."

"Pan Paolo z pizzerie, bude určitě potěšen, že mě opět uvidí."

Mladík viditelně zbledl.

Vydrž anatomii, potom už to půjde
Vydrž patolu, potom už to ujde
Vydrž neúspěch a zatni zuby
Vydrž, i když nevíš kudy
Vydrž sexismus, chceš udělat zkoušku
Vydrž o hladu a vezmi si roušku!
Vydrž nezavazet a stát v rohu sálu
Vydrž vstávat ve čtyři a nečekej chválu
Vydrž to, už je to jen chvíli
Vydrž to, i když docházejí síly
Vydrž, co bys jinak dělala?
Vydrž, i když jsi dnes nespala
Vydrž, přece nezahodíš těch šest let
Vydrž a zkus u toho nešílet
Vydrž, i když nevíš, jestli tě to baví
Vydrž, i když tě to možná stojí zdraví

Ráno to začlo docela dle očekávání ...
"Teplé párky, studené pivo ..."
"Cibule!" ozvalo se z druhé strany.
No ale tím praxe v roli skončila.
To co z lidí vypadne když ví, že ze scény nebude zvuk, tady asi ani psát nemůžu. Za to by nás ti inkvizitoři, co ve scéně procházejí kolem, upálili na místě.
A v tomhle duchu se to táhlo celou dobu. Vzniklo pár nových kultů, zejména kult Sudu a kult Hučky, někdo se mě snažil prodat za dvě cibule, a hučka dostala důležitou roli. Proto ten kult.
Příště jedu zas, ať naše kulty sílí a sbírají další věřící.

Hospodář přivezl z trhu hrst požehnaných semínek.
Aby se mu investice vrátila, vysel je opatrně a pečlivě se o ně staral, aby jich vzešlo co nejvíc.
Rozházel na políčko popel a chlévskou mrvu. V potu tváře připravil půdu, aby byla kyprá a propustná.
Vyznačil řádky nejdříve od půlnoci k poledni a potom i od východu k západu. Do každého bodu, kde se osnova protnula, vtlačil za ubývajícího měsíce malou sazečku.
Pravidelně plel a příliš nezaléval, aby nepřišla hniloba.
Každý ví, že cibule chrání proti moru.
Jenže mor do vesnice přišel ještě předtím, než nať stihla polehnout.
Cibule zůstala na poli.