Hovory z Tite Street

Bosie (nadšeně): “Oscare, ten je… vážně velkej.”
Oscar: “Co jsem říkal?”
Bosie: “Měl jsem za to, že přeháníš. Irové pořád přehánějí.”
Oscar: “Tyhle věci bereme vážně.”
Bosie: “God bless. Můžu se už na něj vrhnout?”
Oscar: “Trpělivost! Máme na to celou noc.”
Robbie (natahuje krk a hopsá Oscarovi za zády): “Nechcete uhnout, ať se taky podívám?”
Bosie (odstrkuje Robbieho): “To určitě!”
Oscar: “Bosie, dělit se je slušnost!”
Robbie (odstrkuje Bosieho): “Práva malých lidí!”
Bosie: “Proč mám být slušný zrovna na tohle?”
Oscar: “Protože mám narozeniny a přeju si to!”
(S těmi slovy Oscar nakrojí největší dort, co kdy Londýn spatřil)

Velmi, velmi pozdní odpoledne.

Bosie: “Odhalil jsem úžasnou věc. Whisky báječně zadržuje vzpomínky. Nevím, čím to, snad sladem, snad těmi sudy, jisté však je, že od určitého množství whisky si nic nepamatuji. A to je ohromné!”
Oscar (čte si): “Nepochybně…”
Bosie (nadšeně).: “Život bez starostí, život bez závazků!”
Z ložnice vyjde cizí, rozespalý a polonahý muž.
Bosie (mává): “Vidíš? Život bez závazků! Vůbec netuším, kdo to byl!”
Z ložnice spěšně vyjdou dva členové stráže Jejího Veličenstva. Uniformy nesou pod paží.
Bosie (poněkud zmateně): “Nic si… nepamatuju…”
Z ložnice vyjde medvěd.
Bosie (hystericky): “NIC SI NEPAMATUJU A VŠECKO POPŘU!”

Medvěd: “Brum.”

Hej, ty.
Poslouchej.
Vím, že mě nemáš rád. Jsem černá ovce. Oproti tomu Oscara všichni zbožňují. Výjimečný, génius, nejbělejší z vran.
No.
Přál bych ti ho zažít nad ránem po třetí láhvi.
Větší než jeho ego je jen jeho lenost. Buď je po jeho, nebo vůbec. Kohokoli obětuje kvůli vtipu. A můžeš mu stokrát říkat, že dneska ne, že dneska máš duši na cáry a chceš se jen opít a potichu existovat.
Ne. Vtip! Všichni sem! Připravit potlesk!
A pak znova, klidně až do rána.

Tak co myslíš - uměl bys být na mém místě?

Bez úcty a bez vděku,
B.

Velmi pozdní odpoledne.
Bosie se vplíží do pracovny. Přes ramena má hozenou deku. Tváří se tragicky.

Oscar: “Ale, raníčko!”
Bosie (spadne do křesla): “Nemá někdo cigaretu?”
Robbie (nakrčí nos): “Ty vypadáš.”
Bosie: “Lichotka přijata.”
Robbie: “Kdes byl?”
Bosie: “Ve společnosti několika božských bytostí, do kterých jsem se naprosto zamiloval. Bohužel už nevím jména. Z těch kouzelných, prchavých chvil mi zbylo jen rozbolavělé srdce.“
Robbie: “A vrásky kolem pusy, jako bys celou noc dělal Ó.”

(Dramatická pauza, během níž Bosie lape po dechu a Robbie si důležitě oprašuje neviditelné smítko z rukávu.)

Oscar (odkašle si): “Well, well. Kanada - Skotsko: jedna nula.”

Daily News, 6. Září 189-

Podivná událost odehrála se během spiritistické seance v domě na T~ Street č. 16. Duch vyvolaný prostřednictvím média paní W- projevoval se seriosní neochotou poskytovati odpovědi stran zemřelých předků rodiny W~; namísto toho počastoval sešlost několika hrubými námořnickými výrazy, a jelikož se jej nepodařilo ani na důrazné naléhání několika přítomných spiritistů řádně odvolati, opustil místnost oknem.

Veřejnost v blízkém okolí se varuje před zjevením zanedbaného vzezření, s dlouhými vlasy a vousy a s nápadnou námořnickou chůzí. Paní W~ se tímto veřejnosti v blízkém okolí hluboce omlouvá.

Informaci tuto Daily News laskavě poskytl pan R. R.

Salon. Podvečer. Koná se návštěva staré dámy (takže lahví vína je na stole dvakrát víc než obvykle.)

Speranza: “Ach, copak Oscar. Ten byl takové roztomilé, tlusté děťátko.”
Bosie (vyprskne)
Oscar (položí sklenici): “Dovol, mamá? Já naopak velmi sportoval.”
Speranza: “Často jsi padal do trávy, to je pravda.”
Constance: “To dělá pořád.”
Oscar: “Já si tedy dětství pamatuji jinak.”
Speranza: “Ba ne. Byls tlustý. Ale v těch šatičkách se faldíky schovaly.”
Bosie + Constance: “Cože?”
Oscar: “Mamá!”
Speranza (s úsměvem Mony Lisy vytahuje fotografii): “Tyhle jsi měl moc rád.”
Bosie (dusí se)
Constance (hýká)
Oscar: “Mamá, což abych ti poslal pro drožku?”

Je krásný podvečer. Ptáci v zahradě sladce zpívají. Bosie se připlouží do pracovny; má na sobě Oscarův župan, zívá a vypadá roztomile.
Oscar: „Duchu, ty žiješ!“
Bosie: „Hu?“
Oscar: „Jsi dnes jako Hamletův otec – sotva se zjevuješ.“
Bosie (zaujme spací polohu na gauči): „Hmmm…“
Oscar: „Kolikpak jsi měl dnes bonbonků od pana lékárníka? Pět? Padesát?“
Bosie (zívne): „Když mně chutnají.“
Oscar (natáhne se pro lahvičku): „Passiflora Incarnata proti nespavosti a nervozitě. Značné sedativní a zklidňující účinky. Doporučuje se při úzkostech, hysterii...“
Bosie (zatváří se mučednicky): „Proč nikdy nemůžu mít hezké věci?“
Oscar: „Ale můžeš. Ještě bonbonek? Nebo raději hned deset?“

Pracovna, odpoledne.
Vstupuje manželka.

Constance: “Představ si - Lord Douglas, vycházeje z tvé ložnice, vrhl se mi kolem krku a prohlásil, že mě miluje víc než vlastní matku.”
Oscar: “Kdyby chtěl adoptovat, řekni ne.”
Constance: “A Robbie psal. Touží mi vyzradit všechny drby Londýna, neb mě zbožňuje.
Ta náhlá úlisná vřelost tvých přátel mě těší, Oscare, ovšem ptám se - má něco společného s mým členstvím v jistém řádu?”
Oscar: “…”
Constance: “Oscare!?”
Oscar: “…”
Constance: “Tys jim řekl, že jsem čarodějka?!”
Oscar: “…”
Constance: “Protentokrát ti promíjím, Oscare. Ale příště - příště tě proměním v slepici!” (Zabouchne dveře.)

Oscar (amoroso): “Nemohl jsem se oženit líp.”

Podvečer, pracovna.
Oscar u stolu píše, Bosie se povaluje na gauči.

Bosie: “Oscare!”
Oscar: “Nejsem tu.”
Bosie: “Vidím tě. Mám otázku.”
Oscar: “Odpověď je ne.”
Bosie vstane, přejde místnost, vyskočí na stůl, a sedne si do tureckého sedu (hned vedle kalamáře). Nakloní se, takže má obličej těsně u Oscarova.
Bosie: “Mám. Otázku. Proč se říká zavři oči a mysli na Anglii?”
Oscar: “To aby Angličanky věděly, že jsou i horší věci než soulož s vlastním manželem.”
Bosie: “Působivé.”
Oscar: “Zákeřné. Přišli s tím Francouzi.”
Bosie: “Že jsem se ptal.”
Oscar: “Otázky jen na vlastní nebezpečí. Příště radši mysli na Anglii.”