Cesta do neznáma
Vtěsnat cestopis do 100 slov, tomu teda říkám výzva. A požadavek na psaní cestopisu v době, kdy nesmíme ani na chatu, tomu zas řikám čistej trolling :))
Tak, ještě respirátor na pusu a jsem připravená vyrazit.
Na chodbě vrznou dveře. Krucinál, to je baba seshora, tu potkat nechci.
Čekám.
Už je klid. Vyrážím. Na opačnou stranu, než obvykle.
Vchody, popelnice, zaparkovaná auta. Známé tváře postupně ubývají. (A stejně bych je pod rouškou nepoznala).
Křižovatka.
Pár odvážných beduínů (roušky, šátky, čepice) čeká na autobusové zastávce. Dobrodruzi!
Přejdu silnici.
Tady fakt není Krakonošovo. Tady to neznám.
Opatrně se kradu kolem neznámých domů, obezřetně se rozhlížím a pátrám po potenciálním nebezpečí. Černé sanitce. Tygrovi, převlečenýmu za psa. Nebo tak něco.
Poslední metry běžím.
Konečně cíl!
Fungl novej Lidl! Challenge solved!
Fobík nejsem. Teda zatím. :) A na našem sídlišti znám všechny sámošky. Nicméně, taky to máte tak, že z nějakého důvodu preferujete jednu sámošku a když se náhodou ocitnete v jiný (v okolí), tak si tam připadáte tak nějak cizí?
- Číst dál
- 12 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit