Stín kapradiny

Mezi větvemi staletých smrků se prodraly první paprsky ranního slunce. Pozlatily jiskřičky vířícího prachu, rozvoněly jehličí.
Ve stínu kapradí leží hajný. Slunce mu na bledé kůži maluje krajkový stín. Mech vydechuje vlhké teplo, stínová mozaika rozechvěle tančí na zavřených víčkách. Po režném rukávu přeběhne brouček.
Rezatou borkou pomalu stéká pryskyřičná slza. Kukačka kuká lživou předpověď.
Ze stébla trávy skane kapka rosy, dopadne na klobouček ryzce, sklouzne na zem, hrabanka ho vpije.
Rozespalý pták poplašeně zatřepotá křídly, zavřískne a vzlétne nad vrcholky stromů.
Zabzučí moucha. Leskle modrá, vypasená, chlupatá.
Ve stínu kapradí leží hajný a pod ním se černá jezírko krve.