Tekumseh

Vždycky obdivoval sílu. Silný soupeř pro něj znamenal víc než slabý přítel. Protože jen se silnými stálo za to bojovat.
Když se teď řítil travou, oči zabodnuté do jediného bodu, pociťoval to, co na lovu tolik miloval. Vzrušení. Už svou kořist skoro měl, když přišla propast a skok, kterému nemohl uvěřit. Běloch se takřka přenesl přes průrvu, avšak nedoletěl. Silné ruce se ztěžka zachytily okraje.
Skolit teď znehybněnou oběť by ho stálo jen kyj. Ale co by to bylo za úlovek bez boje? Bílý muž zápasil s propastí.
Tekumseh stál bez hnutí a nechal svého soupeře dobojovat, zvítězit a odejít.