Star Wars: the Clone Wars

Císař - no, oficiálně ještě kancléř, ale u sebe v kanceláři si to mohl dovolit - Palpatine s úsměvem zmáčknul tlačítko komunikátoru a zaposlouchal se do vyzvánění. Jen pár hodin a celý tenhle nesmysl bude za ním. A všechno to začne tady, na Coruscantu.
"Coruscantské kafilerie, denně čerstvé na váš stůl, jak můžu pomoci?"
Palpatine se zarazil, a pro jistotu zkontroloval, kam se vlastně dovolal.
Možná by měl dát CC-1010 chvíli volno. Už se na něm to vyčerpání začínalo projevovat.
“Proveďte rozkaz 66." Než stihnul klon něco odpovědět, zavěsil.
Teď už se mohl jen opřít a sledovat, jak se jeho plán plní.

S časem bylo čím dál těžší shánět další knihy. Impérium sice Mandalore oficiálně nezařadilo mezi nepřátele, ale stejně bylo lepší ho moc nezmiňovat. Fóra na holonetu pomalu umlkla, úložiště holofilmů a knih nebyly najednou k nalezení, výuková aplikace se už neaktualizovala.
Dadita procházeli, co jim zůstalo na datapadu. Všechno už viděli a četli stokrát, ale pořad lepší než nic. Nakonec usnuli nad učebnicí gramatiky, které rozuměli tak ze dvou třetin.
Další den jim na dece ležel svazek starého, zažloutlého flimsi.
Šlechta Mandalorské Historie.
Podle tloušťky možná první kapitola. Stejně to byl ten nejhezčí dárek, co kdy ke Dni Života dostali.

Bad Batch, tak jim říkali. I mezi svými bratry, klony, vyčnívali. Byli jedineční, zapadl mezi ně i Echo. To, že po pádu Republiky začal pracovat s Rexem, nesl nejhůř právě Tech.
Echo teď vešel do Marauderu, pozoroval jeho záda.
Technický expert posádky o něm dobře věděl, odstoupil od vylepšeného radaru. Otočil se. „Myslel jsem, že jsi už pryč.“
„Ještě ne, Techu… a zase se vrátím.“
„Kvůli výměně informací, předpokládám.“
„Ne! Nejen… kvůli tobě. Moje místo je u tebe…“ přešel blíž.
Zlaté oči se setkaly s hnědými.
„Hnědoočko… až bude po všem… mohli bychom si napsat kapitolu sami pro sebe.“
„Slibuješ?“

„No tak, Techu! Pohni!“
„Šplhám, jak nejrychleji můžu.“
„Techu!“
Hlasy dolehly do kabiny k Echovi s Hunterem. Pokračující dialog neuklidnil ani jednoho z nich, i když ho vnímali okrajově. Echo zápolil s vypnutou kabinou. Snažil se vytěsnit, že jeho přítel visí na laně z trhající se kabiny. Srdce se mu svíralo strachem.
„Plán 99.“
Výkřik zanikl v Echově hrdle. Věděl, jaký plán Tech hodlá použít. Nemohl se hnout od ovládací zdířky. Nemohl ho zastavit.
„Kdy jsme se my řídili rozkazy?“ S poslední větou přišel výstřel.
„Ne!“ Wreckerův křik.
Techu!
Kabina naskočila, rozjela se.
Echa zadržely Hunterovy ruce. Srdce měl napadrť.

Ostatní se na něj koukali trochu divně, když řekl, že ze zdi někdo mluví. Backup začal hledat na datapadu, ale než přišel s diagnózou, Hush ho odvlekl z místnosti.
Prý se mu to zdálo.
Možná, ale stejně kvůli němu nemohl Daze spát. Bzučící hlasy nezavřely pusu celý den a večer. Ráno se málem utopil v snídani.
Hush kvůli nim byl klepat u sousedů, ale vedlejší byt byl prázdný.
Když to trvalo asi týden, rozkopal Daze stěnu u své postele a vytahal ven všechny dráty. Bylo mu jedno, že bude mít průšvih. Chtěl ticho.
Imperiální rozhlas neběžel celému domu ještě měsíc.

Ležel, oči upřené ke stropu kabiny, a snažil se dát dohromady myšlenky.
Kamino bylo pryč.
Ne doslova - planeta byla pořád na svém místě - ale město, ve kterém přišel na svět, už pár měsíců nestálo. Nedozvěděl by se to, kdyby se v opilosti neprořekl jeden z pilotů, kteří ho tenkrát bombardovali.
Jediný domov, který kdy měl. Měl by ho ctít, aspoň ho tak vychovali.
Stejně tak ho vychovali k tomu, že jeho úkolem je padnout za Republiku Impérium, a že jeho cena je nižší kvůli vadám, se kterými ho vyrobili.
Kamino bylo pryč, a stejně to jediné, co cítil, byla úleva.

Crosshair uhasil cigaretu o podrážku, nedopalek cvrnknul někam do křoví, a zapálil si další.
“Strašně si tu holku rozmazlil,” zachraptěl. Kdyby to byl kdokoli jiný než Cross, měl by Hunter obavy, že ho někdo přiškrtil. “Neposlouchá, odmlouvá, myslí si, že všemu rozumí…”
Odfoukl kouř a probodl Huntera pohledem: “Všechno jí dovolíš. Se nediv, že tě nerespektuje.”
To už Hunter nevydržel.
“Já? Crosshaire, teď jsem tě viděl, jak jí kupuješ další zmrzlinu…”
Ušklíbnul se. “Ty seš její táta. Já jsem tvůj mladší brácha, co jí poprvý koupil cigára.”
Zvedl se a nechal Huntera, ať přijde na to, jestli to myslel vážně.

“Musíš s tím něco udělat, než se to ještě zhorší.”
“Až mi seženeš léky.” Mouse otevřel pusu, ale Hush ho nenechal promluvit: “Léky. Ne… koření.”
Mouse si povzdechl. Hush se vyznal ve spoustě věcí, ale dokázal být tvrdohlavý až hrůza. Radši by čekal, až se nebude moct hýbat, než aby se namazal něčím, co nebylo vyzkoumané a ozkoušené. Mouse mohl jen doufat, že se mu podaří do něj dostat aspoň čaj.
Jawanka, která měla na trhu stánek s kořením, tvrdila, že Indlebe Kagogo léčí všechno od migrén přes kašel až po popáleniny.
Ale na pečeni to prý taky není špatné.

Než šel spát, zamkl Hush dveře a vstupní kartu schoval pod polštář. Než se trochu usadí, byly všechny samostatné výpravy zakázané.
Jenže Backup zrovna byl ve věku, kdy kadeti začínali s bojovým výcvikem, a nebyl k zastavení.
Jakékoli zákazy byly jen důvodem, aby se o to víc snažil.
Už dostat se oknem ven byl problém - keře jeho pád naštěstí zbrzdily - ale zpátky…
Stěna byla moc hladká, a kamínky proti sklu nepomáhaly. Zbývala jediná možnost.
Klávesnice zvonku byla hned vedle dveří, na dosah ruky.
Oprava…
Na dosah ruky někoho, kdo nebyl deset palců pozadu proti tabulkám.
Snad někomu brzo začne scházet.

Zap měl pár minut, než systém rozpozná, že se do něj někdo snaží vlámat, a spustí poplach. Zasunul konektor do jedné zdířek na páteři a zavřel oči. Pod víčky se mu rozběhl kód. Někde v něm by snad měla být aktualizace k systému, které mu nainstalovali do hlavy, a který teď vypadával a zasekával se pokaždé, když moc dlouho přemýšlel.
Konečně. Zachytil řádek symbolů a přitáhl ho k sobě.
Pípnutí. Na okraji zorného pole se mu zjevila malá postavička.
“Vypadá to, že se snažíte nahackovat do imperiální sítě,” řekl Clipy, nápovědní droid: “Jste si jistý, že je to dobrý nápad?”