Ještě jedno setkání

Hlína na jejím hrobě byla ještě kyprá. Nedalo mu to moc práce, dostat se k její rakvi. Měl zkušenosti.
Přišel včas. Její krásná tvář už byla poznamenaná smrtí, ale ještě ne rozkladem. Se zasněným úsměvem ji pohladil po tváři. To chtěl udělat, když byla živá, ale vyrušili ho. Stihl jí jen zlomit vaz.
Přičichl k jejím vlasům a nasál vůni mrtvé tkáně. Olízl si rty. Vytáhl nůžky a pramen po pramenu stříhal její krásné zrzavé vlasy. Byl na pokraji extáze.
Nezabýval se přikrýváním jejího hrobu. Ale než odešel, utrhl růži z pohřebního věnce a hodil ji k její oškubané hlavě.