V horách se zvuky nesou

Nechci to poslouchat. Bublají jako potok, piští víc než myši. Ticho je nejspíš smrt. Schválně se táhnu pár set metrů za nimi, ale všechno se přeslechnout nedá.

„Jestli se brzo neprobudíš, dopadneš jako já.“ Marta to myslí dobře. Zkušenosti jsou nepřenosné.

„Jak asi, ty chytrá,“ Rita už se blíží k netopýří frekvenci. „Vzdalujeme se. A ne, nespím s nikým jiným.“ 

Zastavuju. Vrtím se na pařezu. Počkám, až se mi dohádají z doslechu. Tohle žehlit nebudu. O Ritiných snech i nočních můrách vím až moc. I o tom, čí stín viděla v jezeře. 

Skála přes údolí připomíná prince na bílém koni.