Domov

Celý hrad byl zasypaný sněhem a Minerva si už po tolikáté připadala jako v pohádce. Mávla hůlkou a přidala pár ledových girland nad schodiště. Zatímco kolem ní proudili studenti, kteří mířili na svátky domů, skřítci v kuchyni pilně připravovali jídlo pro všechny, kteří zůstávali. Letos poprvé zůstávala i ona.
Albus jí u snídaně popřál šťastnou cestu a tvářil se překvapeně, že nikam nejede. Pronesl klišé, že domov není místo, ale lidé. Minerva kývala, ale myšlenka na otce s duší pokřivenou matčinou lží, nebo vzpomínka na Dougala v ní pocit domova nevyvovaly.
Rohlédla se kolem. 
"Někdy domov je místo," usmála se.