Odchod

Poušť vobšancovala armáda. Chlápek vod FBI přijel a zakázal nám vopustit voblast. Všechno bylo přepjatý, přepálený, jak přeexponovaná fotka.
Všechni byli na palici.
A máma vůčihledně scházela. Nevycházela, nejedla. Promluvila jen jednou.
„Uteč. Seber se a di.“
„Nemůžu tě tady nechat.“
„Já už půjdu jenom tam,“ pohodila hlavou ven, „za nim.“
Pak už neřekla ani slovo. Rvalo mi to srdce na kusy.
Šel jsem, sám, bolavej, a přes slzy neviděl. Jedině tak se mohlo stát, že jsem – v noci a v pustině - narazil do hrudníku cizího chlapa.

Bizon ve mně se rozezpíval.
Naděje jeho písně mi naplnila srdce po okraj.