Zázrak

Jeli polní cestou pod hradbou mraků. Rozednívalo se, ale nevypadalo, že by mělo být dnes hezky.

Mlčeli všichni tři, Marigold, který byl stále naštvaný, Geralt, kterému ten klid vyhovoval i Elzee, která toho nikdy moc nenamluvila.

Jediné zvuky, které mohli slyšet, patřily jejich koním.
Nespěchali, čas pomalu ubýhal.

Geralt se rozhodl, nadechl se a otočil se k bardovi: "Dobře, Marigolde,

V tu chvíli se však zkrz mraky prodral silný sluneční paprsek, který osvítil cestu před nimi.

"Zázrak! Vidíš, Geralte, já ti to říkal. To je to znamení, teď už vše půjde jen dobře," rozveselil se Marigold. "Přece jsem měl pravdu!"