(odehrává se cca 150 let po událostech epizody IV)
Vyprávění pohádek dvojčatům se pro Simbaccu stalo tradicí. Problém tkvěl v tom, že Kerribecca v nich chtěla zvířátka a princezny, Barbucca výbuchy a krev a to se spojuje těžko.
Nakonec ho ale jedna napadla. Ta o staré akademii, kde spolu žila pestrá směska tvorů a společnými silami chránili slabé a utlačované. O hrdinných skutcích a o tom, jak si na ně nakonec došláplo Impérium a jak museli utíkat o holé životy.
[„A žili šťastně až do smrti?“] vyzvídaly obě unisono o mnoho nocí později.
[„Nemám tušení,“] přiznal náčelník zasněně a i když by to nikdy nepřiznal, malinko při tom brečel.
(pokud dobře počítám, je touhle dobou Simbacca už posledním žijícím absolventem akademie na Miu Leptonis IV, takže v zájmu nostalgie ještě odkážu na jeho vzpomínku na Poslední den ve staré škole)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkné drabble. Líbí se mi,
Profesor
Pěkné drabble. Líbí se mi, jaké chtějí dětičky pohádky.