Je a není to součást letošního metaseriálu. Pořád se pohybujeme okolo příběhu Adelaidy Žekuliny a její rodiny. Forma je ovšem hodně odlišná. A pro jednou nevystupují ani Autorka, ani Postava. Snad mi to prominete.
S minulým drabbletem to prakticky vůbec nesouvisí, ale pro pořádek sem ten odkaz dávám.
Smrt dětí, válka... snad to radši ani nečtěte.
Experimentální forma.
Kyjev. Gymnázium. A rok. 1918. Chybí. Jedna třída. A dlažba před budovou. Je rudá. Proč. Nikdo neví. To jenom přišla. Rudá. Armáda. A celou třídu vyvedli ven. Bolševici. A všechny ty chlapce. Bylo jim sedmnáct. Snad osmnáct. Postříleli. Jeden. Gleb Sergejevič Žekulin. Druzí. Dnes už. Bezejmenní. Co na tom. Záleží. Byla přece. Válka. A vedlejší oběti. Její součást. Tak proč se. Ptát. Křičet. Po jménech. Po srdcích. Není. Ani jedno. Na co srdce. Stačí játra. Na dobré zažití. Vodky. Před spaním. Umlčet. Rozsekané. Myšlenky. Duše. Mrtvoly.
A přitom.
Mít tak.
Srdce.
Dvě.
To jedno.
Pro krev.
To druhé.
Pro cit.
Uff, tohle je síla
neviathiel
Uff, tohle je síla
Staccato slov, trochu
Aplír
Staccato slov, trochu připomínající tu střelbu. Velmi působivé drabble.
Komentuje se těžko, čtení
Esti Vera
Komentuje se těžko, čtení bolí, ale jsem za ten kousek ráda, k dějinám bohužel patří i ty události, o kterých se nečte snadno.
Já se sem lípnu, líp bych to
mila_jj
Já se sem lípnu, líp bych to nenapsala.
Působivě napsané.
Aveva
Výborné a působivé
Arenga
Výborné a působivé
Vynikající.
Rya
Vynikající.
síla
Aries
síla
Děkuji všem, kteří si
Apatyka
Děkuji všem, kteří si přečetli a rozhodli se zanechat komentář.
to mi uniklo, uf, to je ale
Tora
to mi uniklo, uf, to je ale silné drabble
Smutné čtení, ale velice
Remi
Smutné čtení, ale velice silné působí <\3
No... neměla jsem to číst...
Regi
No... neměla jsem to číst...
Ach jo :(
HCHO
Ach jo :(
Děkuji i všem dalším
Apatyka
Děkuji i všem dalším komentujícím
Dobře napsané, s citem pro
Small_CS_Traff…
Dobře napsané, s citem pro téma.
Pro naprosto strašné téma, bohužel to naprosto odpovídá tomu, co si vybavuji z Dějin ruské revoluce...
Děkuji.
Apatyka
Děkuji. S ročním odstupem už můžu dodat, že se mi to psalo strašně těžko. Chtěla jsem tu scénu zpracovat od začátku dubna, byla na ni i vhodná témata – snad osm drabblat jsem tehdy napsala a zase nezveřejněná smazala, nebyla prostě dobrá.
Pak přišlo tohle téma a já najednou začala psát tímhle usekaným stylem. Úplně přirozeně, bez přemýšlení, jako by mi to drabble někdo diktoval. Nevím proč, nikdy předtím jsem takhle psát nezkoušela. Od té doby jsem sice s formami různé experimenty prováděla – ale tenhle způsob pro mě bude asi ještě dlouho, ne-li napořád, patřit právě jen tomuhle drabbleti a téhle scéně.