Bohyně stáda

Džalíla putovala bez cíle. Občas se zastavila a nakrmila se pískem, a protože to byla bohyně, nechávala za sebou v Poušti otisk. Malé zurčící pramínky, které za chvíli zase vyschly. K nim chodily pít divoké pouštní kozy. V jejích stopách se tvořilo čím dál tím větší stádo, od kterého sama bohyně odháněla šelmy i lidské lovce.
Pak jednou její schránka už nemohla dál. Byla už příliš stará. Tak si lehla do stínu velké duny, najedla se písku a vytvořila oázu. Největší kozel jí položil hlavu do klína.
Jen ležela, pozorovala ubíhající dny. Čekala, až se schránka rozpadne a ona zmizí.