Evropané

Unavené paprsky odpoledního slunce prostupovaly účtárnu, když dovnitř po netrpělivém zaklepání vpadnul monsieur Antoine Roche a rozmáchlým gestem přehodil svůj svrchník přes opěradlo židle. I na jeho snědé tváři bylo patrno, že hoří vztekem.
„Dobré odpoledne,“ přivítal ho s lehkým úsměvem Konstantin.
„Jak pro koho. Dnes mi ten upatlaný srbský sekundář řekl, že za jeho mladých let lidé jako já do Evropy ani nepáchli!“ Pochoduje mezi stoly vzrušeně rozhazoval rukama. „Já se narodil v Paříži. Můj otec a jeho otec v Nantes! Můj prastrýc je bankéř!“
Konstantin uložil dokumenty do zásuvky a vstal. „Co kdybychom šli k tobě?“
„Mon chéri!“