Pokračování Jméno mé
S trhnutím se probudím a zaskučím bolestí.
Sedím zkroucená v křesle, zatímco hodiny v hale odbíjejí poledne.
Zamračím se neschopná přijít na to, co je špatně.
Nepřišel!
To vědomí mne udeří jako blesk z čistého nebe.
Nechal mě čekat.
Marně. Důvěřivě. Naivně.
Místností se rozezní ostré zaklepání, až sebou polekaně trhnu.
„Dále!“ zvolám dychtivě. Možná se jen zdržel.
Hloupá. Ztracená. Opuštěná.
„Co děláte v tom křesle?! Lékař říkal, že máte ležet!“
Se slzami na krajíčku hledím do tváře svého snoubence a přeji si, aby to nebyl on.
Aby za pravého poledne přišel můj cizinec, vlídně se usmál a políbil mne.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit