Hrst sena ideální velikosti

Možná kámen, uvažoval Geralt. Zrovna projížděli pod takovým krásným skalním převisem, určitě byl stačil jen malý oblázek. Ani ne jako pěst...
Klepna, jako by mu četla myšlenky, tiše varovně zaržála.
"Máš pravdu," ujistil ji, "stejně by to nepomohlo. Aspoň ne na moc dlouho."
Jeli dál a Geralt snil. O ptáčnickém lepu. Smotaných podvlíkačkách. Žábě. Nebo aspoň hrsti sena ideální velikosti.
Krajina byla pustá a divoká. Za normálních okolností také tichá, což by se Geraltovi nesmírně líbilo. Prostě jet a poslouchat vítr.
Jenomže když Marigold právě nezpíval, nezavřel hubu.
A od požehnání pevné kobercové pásky dělilo ty dva ještě pár století.