Trable s kočkou

Harry si hrál venku, když uviděl svou oblíbenou mourovatou kočku. Musela patřit někomu v okolí, protože na zahradě bývala často.

„Čičí! Pojď ke mně!" zavolal.

V tu chvíli se objevila teta Petunie.

„Zas ta hnusná prašivina! A na pískovišti! Fuj, tam už Dudlíček nepůjde. Kšá! Jedeš!"

Kočka stáhla oči do úzkých šterbin a způsobně se dala na odchod. Petunie se přesto natáhla, aby ji nakopla. To se nepodařilo a místo toho sama upadla. Stejně ale za kočkou volala, ať už se nevrací.

Toho se Harry nebál. Byla to prima kočka a vždycky zase přišla. Jako kdyby na něj dávala pozor.