Paprsek vzpomínek

Dech větru kolébal listí nad našimi hlavami. Její vlasy vlály jako šustící stébla trávy kolem nás. Cinkot smíchu dozvučel.

„Nechtěl by ses přestěhovat na venkov? Je tady nádherně,“ povzdechla si.

„Ale ano, mohli bychom si koupit nějaký domek za městem…“

„Ano!“ znělo nadšeně. „S obrovskou zahradou…, kde se budou prohánět naše děti.
Budu tam pěstovat kytky… a s terasou, kam si můžeme večer sednout a dát nějaký drink… Udělejme to tak!“¨

„A nesmíme zapomenout na garáž. Musí mít garáž.“

„Dole bude velká prosklená kuchyně! Nahoře z podkroví bude úžasný pohled na pole a louky!“

To bude nádhera, problesklo nám hlavami.