Vyčerpaná mysl

Už nějakou dobu se potácel mezi spánkem a bděním. Nevěděl, kde je, jak se tam dostal. Jen vzpomínka na potok a bodláčí, pak nic, tma, tmoucí. Občas mu do snu, (nebo to bylo mámení) vstoupil hrůzu-nahánějící muž a mučil ho ostrými nástroji. Tehdy si umiňoval, že musí zůstat příčetný. Proto si připomínal Yvana a jeho písně - ráno, když probudí tě milá tvář, pak na cestu už netřeba slunce zář..... chránily ho před pomateností. Ale jejich síla slábla. Naštěstí, než se utopil v malomyslnosti, zjevil se spojenec, tedy spojenkyně. Ta, která ho proměnila, mu dodávala odvahu: "Vydrž princi, pomoc se blíží."