Dnes se mi téma přímo stalo. Utrhla jsem si orsej do vázy a dala zmrzlinu. Až při pohledu na kytku na stole mi došlo, že je z čeledi pryskyřníkovitých a tedy jedovatá.
Tušila jsem to, ale kdybych už nepokračovala v psaní, tak víte, proč.:-)
Předchozí zde.
Vraspír stál uprostřed tunelu. Na Jaroslavovy a Markovy pokusy o komunikaci nereagoval.
"Nevím," řekl pak prostě a dál se nehýbal.
"Nevíš?! Hledat ho nebudeš? Nezburcuješ tunelovou polici, strážce nebo kohokoli?" dorážel Jaroslav.
"Takhle to nefunguje," odpověděl Vraspír a ramena pod kápí mu poklesla. Z jeho hlasu se vytratila veškerá škádlivost. "Budu, kurážný bratře."
Bledý přísvit tunelových mechů kreslil stíny do tváří náhle ztichlých mužů. Jaroslav se srovnával se svým vítězstvím. Bylo to poprvé, kdy měl nad Vraspírem navrch. Vraspír se s obnoveným elánem vrhl na zkoumání stěny, ve které Daniel zmizel. Dokonce si při tom prozpěvoval. Znělo to podezřele vesele.
Ano, Vraspír měl nad Jaroslavem vždy navrch. Proto dnes Jaroslav poprvé vyhrál. Jenže už mu uniklo, že Vraspír měl stejný zájem - najít Daniela - takže vyhrál, ale to vítězství je zkyslé strachem o Daniela a Vraspírovým prozpěvováním (Trochu, jako by se bavil, že?).
Vraspír ten je tu stále stejný. Prohrál? Možná. Ale jeho hádky vždycky míjely. Vzhledem k cíli může být spokojen. Navíc ho Jaroslav s Markem budou muset poslouchat. A Vraspír to ví.
Každopádně to bylo hnusné téma, tudíž je pro mne sepsání tohoto drabble velmi kyselou výhrou.
Následující zde.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jak já Ti rozumím!
Faob
A z celého textu i poznámky ta kyselá výhra vyzařuje... :-) Jsi statečná a zákon zachování dřiny Ti vše vrátí, fandomu to podezřelé zastavení, kdy hrdinové více než děsivou ztrátu kamaráda řeší vlastní moc a vzájemnou nadvládu, sluší, protože lidé takoví jsou a psaní má odrážet to naše lidské, příliš lidské... Posílám hejno kachniček a velké povzbuzení!
Faob to napsal tak pěkně, že
Arenga
Faob to napsal tak pěkně, že já se k tomu jenom připojím.
Díky za přípoj, Arengo.:-)
Profesor
Díky za přípoj, Arengo.:-)
Děkuji moc za komentář, milý Faobe.
Profesor
Dnes jsi mě úspěšně dojal.:-)
Víš, ono to není tak, jak se zdá. Jaroslav se tu bojí o Daniela a Vraspíra moc nemusí, jelikož Jaroslav je zodpovědný, má rodinu, stará se i o Daniela a Vraspír...
Vraspír je nestabilní, nestálý, výbušný, vtipálek (často morbidní), nedá se odhadnout, co předem udělá. A to všechno Jaroslavovi vadí, jelikož se mu zdá, že je Vraspír nezodpovědný a o Daniela se nestará.
Jenže. Jaroslav tunely času vlastně vůbec nezná. Vraspír ano. Jo, to bude ještě zajímavé...
Hledej, Vraspíre, hledej!
Rya
Hledej, Vraspíre, hledej! Kdovíco se tam ve zdi zatím děje.
Dík.:-)
Profesor
Ve zdi nic. Tam žádné zdi nejsou...:-)
Jen aby nebylo pozdě...
Tora
Jen aby nebylo pozdě...
Děkuji za komentář.
Profesor
Moc.
Je to velmi výborná kyselá
Peggy
Je to velmi výborná kyselá výhra
:-)
Profesor
Dík:-)