Fandom: originální
Poznámka: omlouvám se za pozdní vložení, kdyžtak se obejdu bez bodíku...
Už několik let nenosím boty na zavazování. Nesehnu se k nim. Když jdu ven, potřebuju dlouhou lžíci a hůl.
Neumím si ještě zavazovat tkaničky, ale už poznám, když mi je máma zaváže špatně. Rozvážou se nejpozději na schodech. Jenže máma na to přes slzy špatně vidí.
Jdu pomalu ulicí, ve které bydlím celý život. Kdysi jsem tudy uháněla jako vítr a táhla ho za sebou do školky. Teď přemýšlím, jestli mu zavolat, když se čtrnáct dní neozval. Já nesnáším ta slova: "Co zas, mami?"
Už jsem ho dva týdny neviděla. Stýská se mi po něm, ale mámy se na něj ptát nebudu. Zas by to dopadlo špatně. Teď mi na ulici drtí ruku, jako by mě nikdy nechtěla pustit.
Mám tušení, že to možná není jen tak. Poslední dobou jim to moc neklapalo, ale doufala jsem, že se to spraví. Přála bych Aničce, aby nezažila to, co on.
Když se mi to máma pokoušela naposledy vysvětlit, rozbrečela jsem se a utekla. V pokojíčku jsem si schovala hlavu pod peřinu a zkoušela se probudit. Na zlé sny to přece vždycky fungovalo.
Po ulici proti mně jde žena s děvčátkem. Nemám brýle, ale ta malá má vlasy úplně jako ona.
Babičko?
Aničko?
Po, 2010-04-26 16:28 — Dangerous
Já se nemůžu neozvat. Z
Já se nemůžu neozvat. Z podobných děl jsem vždy v pasivně agresivní depresi. Podobné postavy se totiž točí pořád a stále dokola, stále tápou ve své blbosti a nedokážou se na sebe podívat s odstupem, aby si uvědomili, co je špatně a co s tím dělat. Omílat to vždy a všude jako "lidskou tématiku" mi přijde už přehnané. Mávla bych nad tím rukou, ale žasnu nad reakcemi lidí, kteří nejen tuhle tematiku vyhledávají, ale dokonce se z ní těší.
Je to napsané velice dobře, to ti musím přiznat, Danae, ale to je jediné.
Ale ani jsi ve mně nevzbudila touhu k reakci; k tomu mě vyprovokovaly komentáře k téhle drabble.
Peace.
Po, 2010-04-26 18:24 — Danae
Ono asi hodně záleží na tom,
Ono asi hodně záleží na tom, co si kdo do takového příběhu promítne. Rezonance souvisí s přijímačem stejně jako s vysílačem. Já třeba ten konec vnímám do jisté míry jako katarzi, z které může vzejít řešení. Ten, kdo něco podobného skutečně zažil, to zase bude vnímat úplně jinak.
DMD chápu trochu jako místo, kde si můžu ozkoušet svoje hranice psaní a představivosti, jako určitou dílnu, kde si troufnu i na věci, které bych ve velkém nezkoušela. Tohle je jedna z nich. Možná je to slepá ulička. Ale bez slepých uliček těžko poznat pravou cestu.
Ne, 2010-04-25 22:43 — Ebženka
:-(((
To né, to je moc smutný. Nepotěšil jste mě, studente. Ale očividně to nebylo vaším záměrem...
Po, 2010-04-26 18:25 — Danae
Asi ne :(
Asi ne :(
Ne, 2010-04-25 10:57 — Profesor
Moc hezké. Chvíli mi trvalo,
Moc hezké. Chvíli mi trvalo, než jsem si porovnala, že obsahuje dva pohledy, ale dobré. Paralela mezi životem dítěte a staré ženy je opravdu skvostná, i když smutná.
Ne, 2010-04-25 17:36 — Danae
Dík. Říkala jsem si, že
Dík. Říkala jsem si, že nejlepší způsob, jak se vypořádat s double drabble, bude zaklesnout dvě do sebe.
Ne, 2010-04-25 04:16 — Lejdynka
Krásné, bolavé, smutné.
Krásné, bolavé, smutné. Moc.
-více slov není potřeba, jen by to zkazilo dojem-
Ne, 2010-04-25 17:37 — Danae
Moc děkuju :)
Moc děkuju :)
Ne, 2010-04-25 00:43 — Aveva
Dobré. Já pořád přemýšlela o
Dobré. Já pořád přemýšlela o dvoupohledovém drabble (což se u dvojitého tak nějak samo nabízí) ale nějak mě žádnej nápad neuspokojoval (a nakonec dobře tak, líp bych to nenapsala)
Já myslím, že si bodík zasloužíš ;o)
Ne, 2010-04-25 17:38 — Danae
Ha, myslí mi to podobně, jako
Ha, myslí mi to podobně, jako Ave! Jdu pochválit svůj mozek! A mně se tvoje drabble moc líbilo, jen jsem ti ho ještě nestihla ocenit.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit