Fandom: Jindřiška Smetanová, Domovní důvěrnosti
Přistoupila k těm dveřím jako každé ráno a chvíli se na ně dívala, než pomalu sáhla po klice. Kdysi to bývaly docela obyčejné dveře v bytě a vedly z kuchyně do její ložnice. Ale nyní tomu bylo jinak. Opatrně je otevřela. Nebylo za nimi vůbec nic – nebo toho bylo naopak mnoho. Ložnice patřila k části domu, která byla špatně postavená a zřítila se. Zbyla po ní jen stěna vymalovaná růžovým válečkem – a dveře. Obyvatelka bytu dál žila v kuchyňce s dveřmi, které nikam nevedly. Když z nich vyhlédla, otevřelo se před ní nádherné panoráma Prahy a Hradčan ozářené ranním sluncem.
Út, 2010-04-20 01:19 — Lejdynka
Já jsem se toho nejdřív bála,
Já jsem se toho nejdřív bála, a teď se dívám, jak to vlastně skončilo moc pěkně a poeticky.
Takové dveře bych taky ráda měla.
Tam by muselo být nádherně, kdyby ráno svítilo slunce.
Povedlo.
Po, 2010-04-19 23:27 — Peggy
Páni! Dobrý nápad. Opravdu
Páni! Dobrý nápad. Opravdu moc dobrý. A hezky napsané. Tleskám!
Po, 2010-04-19 23:30 — Esclarte
Nápad bohužel není můj
Nápad bohužel není můj, prý se to skutečně stalo a Jindřiška Smetanová se s tou paní znala. A ona s tím bytem byla spokojená, takovej výhled dřív nemívala.
Po, 2010-04-19 23:35 — Peggy
Stejně se mi to moc líbí. Je
Stejně se mi to moc líbí. Je to originální a neotřelé :-)
Po, 2010-04-19 23:15 — Danae
To je hezké. Takové dveře
To je hezké. Takové dveře bych si doma taky nechala :)
Po, 2010-04-19 23:17 — Esclarte
Že je to lepší než náhradní
Že je to lepší než náhradní byt na sídlišti?
Út, 2010-04-20 10:03 — Aveva
No tak já nevím, ono je to
No tak já nevím, ono je to samozřejmě krásný, ale první co mě napadlo bylo, že kolem těch dveří musí dovnitř strašně táhnout (to jsou ty deformace ;o)
Po, 2010-04-19 23:39 — Danae
No tak já mám zrovna naše
No tak já mám zrovna naše sídliště ráda, ale kdybych bydlela u těchhle dveří celej život...
Po, 2010-04-19 23:15 — Profesor
Hezké. Takové ponuré a přitom
Hezké. Takové ponuré a přitom ne moc.
Po, 2010-04-19 23:11 — Aries
připomnělo mi to jednu
připomnělo mi to jednu Cortázarovu povídku o zabraném domu. Ale ta je děsivá. Tohle děsivé není. Předlohu neznám, ale vždycky mi připadaly tak trochu dojemné vymalované stěny u napůl zbouraných domů. Je z toho takový zvláštní dost těžko definovatelný pocit
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit