Tu myšlenku nosím v hlavě už od včerejška, ale mám hrozný problém ji dostat na papír. Navíc mě definitivně zmohla únava, takže to bude asi moje první letošní BJB :).
Když bylo Masterovi osm let, nechali ho nahlédnout do zřídla času. Nicota otevřela ústa a rozprostřela se pod jeho nohama. Chvíli balancoval na samé hranici, než ho pohltila temnota beze stěn.
Nekonečno tam mělo pevný tvar, bylo složené z toho, co bude, a z toho, co by mohlo být. Čas se rozpadl na jednotlivé vlákna. A úplně na dně ve vší té tmě našel i jednu z podob sebe sama, jak mu oplácí pohled. To už nevydržel a jeho křik byl hlasitý a táhlý.
Když bylo Masterovi osm let, nahlédl do propasti. V témže okamžiku propast plíživě nahlédla do něj.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Skoro je mi ho líto :)
neviathiel
Skoro je mi ho líto :)
To je tak krásný BJB, že je
Danae
To je nádherně a mrazivě
strigga
To je nádherně a mrazivě popsaný. Mně ho je vlastně líto doopravdy.
<3
Rostova
<3
Sice neznám fandom
Skřítě
ale nemůžu si pomoct, prostě se mi to líbí :-)
Sice je to retcon jako prase
Ancient Coffee
Sice je to retcon jako prase a jeho existenci stále nedokážu ospravedlnit, ale tohle drabble se mi líbí moc :).