Tichý král

Ze všech stran na něj dýchal mráz hrobky. Cestou mezi katafalky cítil pátravé pohledy prázdných očních důlků.
Živý. Živý! Živý! Slyšel šepot desítek hlasů jako ozvěnu. Přišel za tichým králem. Králem! Králem!
Došel až na konec chodby, kde byla malá kaple vytesaná ve skále. Mihotavý plamen lampy dopadl na shrbenou postavu vrostlou do hrubě opracovaného kamenného trůnu.
„Přinesl jsem dceru. Za ženou, ona tu někde je.“
Položil před tichého krále balíček hadrů.
Živý musí odejít. Odejít! Odejít! Tohle místo patří mrtvým. Mrtvým! Mrtvým!
Natáhnul se pro balíček.
Ona může zůstat. Zůstat! Zůstat!
Utíkal zpět chodbou mezi katafalky.
Živý. Živý! Živý!