Čekání

Hodiny plynuly.
Dny míjeli.
Měsíce přicházeli a zase odcházeli.
Byla volná a nemohla se toho nabažit.
Létání nikdy nebylo tak svobodné.
Procházka po lese nikdy nebyla tak bezstarostná.
Ráno odcházela a večer se vracela.
Nevěděla proč.
Bratr už dávno odešel věnovat se studiu.
Sama sobě si namlouvala, že jí v lesích nic nedrží.
Ani ten svíravý pocit v hrudi, když přemýšlela, že je čas jít dál.
Ani Džin, který byl úžasně nevrlý, když mu lezla na nervy.
Každý večer přemýšlela, jestli ten další den bude dnem, kdy to praskne.
Den, kdy Džinovi dojde trpělivost.
A jen to pomyšlení podivně bolelo.