Mezi rozumem a vztekem

Řev plný zoufalství.
Vztek, co zatemnil mysl.
Bolest, která pevně sevřela srdce.
Nikdy neublížila živé duši.
Nikdy nepomyslela na to, že by mohla.
Přitom by to bylo tak snadné.
Ve chvíli, kdy se nehybné tělo jejího bratra sesulo k zemi.
Ve chvíli, kdy jeho srdce přestalo bít.
Nikdy dřív neměla takovou chuť někomu ublížit.
Věděla, že nic není tak jak se zdá.
Věděla, že jejich plán bude příliš riskantní.
V tu chvíli jí to bylo jedno.
Nad propastí mezi rozumem a vztekem.
Mohutná křídla ji donesla z jejímu cíli.
V jejím hrdle se rozhořel oheň.
Mělo by to být snadné.