Tomu, který o mne jednou bude bojovat...*
Viděla jsem se s "Drahým". Tolik jsem mu chtěla tu historku věřit. Ale on nepřišel žádat o odpuštění, prosit, abych zůstala. Prý mi to přišel vysvětlit, ale že pochopí, když to nepůjde, neuvěřím atd... Že když to nebyla jeho vina, v podstatě nemá proč se omlouvat. Docela povýšený člověk, děsilo mě, jak jsem to uviděla. Přes to jsem řekla, že ho ráda uvidím... Ale tolik mi to "nebojování" připomnělo Důležitého dříve. Proč nestojím za to, aby bojovali, byli šílení strachy, že nebudu v jejich životě? Jsem opravdu nedůležitá? Ten pocit mne fascinuje, sedím ve své vlastní kleci strachu ze samoty...
*...a může to být klidně někdo, kdo to dříve neudělal. Znáte mě, dávám milion šancí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit