Mnoho pohybu pro nic

Ležela jsem v posteli a snažila se vzpomenout, co se to včera odehrálo. Šla jsem s kamarádem na pivo a pak mě Důležitý vezl domů. Hrály ty krásné smutné písničky a mně to přišlo všechno nějak líto. Něco jsme si říkali... osten bolesti z rozvzpomenutí se zaryl do mého těla a cítila jsem, že je to tu zase. Deprese. Pocit, že můj život se řítí úplně špatným směrem a není jak se z toho dostat. Silný proud, který mě stahuje dolů proti mé vůli. Topím se. Občas se zasnažím udělat pár temp, snad abych se nadechla... Mnoho pohybu pro nic...