Město, které patří chrličům

„Koukni na něj,“ řekl Herbert mrzutě. „Už zase blbne.“
Seděl přikrčený na římse, pařáty pevně zaťaté a vítr mu rval od úst chomáčky holubího peří. Ve věžích, v bouřce řvoucí vysoko nad námi, poletoval Ctirad. Opisoval pomatené kroužky a řítil střemhlav jako pilot, co ztratil kontrolu nad stíhačkou.
„Fan-tas-tic-ký!“ hulákal. „ První úroda! A to je teprve duben!“
Usadil jsem se vedle Herberta, odrýpl si z drápu lišejník a rozprostřel křídla, aby na nás nepršelo.
„Loví blesky,“ vysvětloval Herbert s povzdechem. „Tvrdí, že mu to dělá dobře na klouby.“
„Pitomec,“ řekl jsem láskyplně.
Bez něj by naše katedrála prostě nebyla kompletní.