Před nepřáteli

„Slyšíte to?“ zašeptala Monika do komunikátoru.
„Co mám jako sly…,“
„Pššt!“ uťala má slova a hodila po mně spalující pohled.
Zaposlouchal jsem se a uslyšel to také. Bylo to něco nepopsatelně krásného. Nádherný zpěv. Do očí mi vyhrkly slzy, ale potlačil jsem je. Jsem přeci tvrďák. Tvrďák uprostřed cizí, nepřátelské planety co poslouchá něčí zpěv.
„Co to je?“ nechal se slyšet Leon rozhlížeje se.
Najednou se otočil za šramotem a spatřil obrovský květ krásné květiny, který se přímo před ním rozvinul.
Fascinovaně postoupil blíže: „No to mě poser, ten kouzelný zpěv vydává tahle kytka!“
A pak ho ta kytka polkla.