Kdo vlastně jsem?

No jo, ale nakonec nedopadl nejhůř. Ten nový start se mu za pomoci dobrých lidí docela povedl, ne? A děkuji. :-)

Sama nevím, jak je možné, že mě ze všech postav HP světa nakonec zaujal nejvíc. Asi to bude tak, jak říkáš. Dík.

Díky a přála bych ti, abys ten pocit napříště mívala jen v takových těch nostalgických chvilkách.

Díky. Však mi to Hagrid všechno sám povídal. Já jen poslouchala a zapisovala. :-)

Tohle je takové všeobecné téma, že? Člověk ani nemusí znát příslušný fandom. Díky.

Moc malej, moc velkej, ale náš. A máme ho rádi takového, jaký je, že? Děkuju.

U něj ale víme, že to není setrvalý pocit. To jen, že si asi dal těch skleniček trošku víc a má smutnivou náladu.

Když se člověk fakt zamyslí nad jeho tehdejší situací... Asi patnáct, vyhozený ze školy, bez příjmu, bez zaměstnání, bez rodiny, oblíbený mazlíček někde v Zapovězeném lese, ani obr, ani člověk, to fakt bylo na mašli, co mu JKR provedla. No zvládl to, ale ta nostalgie nad flaškou... Abe má ale rozum a už mu nejspíš další nenaleje.

Je až neuvěřitelné, že i on je tak mnohovrstevnatý, že?

Přesně, Ta důvěřivost je jedna z jeho vrstev. A díky.

No však jo. Ono se tohle drabble odehrává v blíže neurčené době Hagridovy dospělosti, kdy si občas chodívá k Prasečí hlavě na skleničku. A je se svým životem srovnaný. To jen ta lehká plačtivá opička. :-) Díky.

Co já ti mám na to říct... Máš pravdu, no, i když se mi to nelíbí. Ráda bych měla Brumbála jako hodného laskavého a moudrého starého pána, který si je vědom těch několika málo svých prohřešků z mládí a celý život se snaží je napravit.

Děkuju. Tahle epizoda jeho života opravdu nebyla hezká.

Je. Právě proto je ta část Hagridova života tak dojímavá. A je fakt, že dopadl docela dobře už u JKR a u mne možná ještě o něco lépe.

Naštěstí víme, že se z toho časem oklepal. :-)