Její Ukdákaná Výsost

pozn.: navazuje na drabble Pohádková večeře
Začalo to hned druhého dne u oběda.
„Ta polévka je málo slaná.“
Prohlásila princezna. Táta krysodlak ani nezvedl oči od talíře, když praštila příborem o stůl pokrytý svátečním ubrusem.
„Ten svetr mě škrábe!“
Pokračovalo to po obědě, když si princezna stěžovala na kvalitu vypůjčeného oblečení. Táta krysodlak ani nezvedl oči od novin. Jen si povzdechl.
„Fuj, přece po mě nemůžete chtít, abych myla nádobí!“
Princezna si otřepávala jarovou pěnu z prstů a tvářila se při tom nanejvýš zhnuseně. Táta krysodlak si významně odkašlal, ale dál se věnoval kroužení lžičkou ve své odpolední kávě.
„No podívejte se, jak jsem špinavá!“
Stěžovala si, když ji donutili okopávat jejich skromnou zahrádku. Táta krysodlak jen přitlačil na brousek a pravidelnými tahy dál ostřil kosu.
„Tohle že je vaše koupelna? Tak malá?!“
Rozhlížela se princezna. Táta krysodlak jen otočil kohoutkem, aby se snad Její Výsost neopařila, kdyby se o to pokusila sama.
„U nás doma máme mnohem měkčí ručníky. Už jste někdy zkoušeli použít aviváž?“
Ozvalo se zpoza dveří koupelny, když rodina unaveně zasedla k televizi a načala jeden z těch lepších smradlavých sýrů. Po takovém dni si to rozhodně zasloužili.
„A ta voda je moc studená!“
Táta krysodlak se už opravdu naštval. Slepice jedna!