Tichá smrt
V povídce se objevují náznaky o vraždě.
Byla pouhým nástrojem, neměla vlastní hlas.
Nepotřebovala ho. Rodina nepotřebovala, aby ho měla. Nemoci mluvit pro ní představovala klec. Osamělost. Stejně nikoho nezajímala. Nikoho neměla. Využívaná rodinou jen na špinavou práci.
Dívala se na něj zpod kápě, tvář zakrytou šátek. Stála za ním. Věděla, že se blíží jeho poslední minuty. A to díky ní. Nemohl jí slyšet. Udělala to už tolikrát. Naučila se být přízrakem, být neviděna. Neslyšena.
Teď se do té klece dostala znovu. Myslela si, že to má za sebou, že svůj hlas našla a jen tak ho neztratí. Spletla se. Vzpomínky se vrátily jako první. Slzy následovaly.