Moje články

Dělala jsem to nerada, ale vy byste se snad na mém místě zachovali jinak?
"Tak pojď, rodiče už spí."
"Jo, jdu za tebou. Ale je tu strašná tma!"
"Co si čekala, jsou dvě ráno...Máma má peněženku na nočním stolku, tak bacha."
"V klidu, ta se jen tak neprobudí."
Otevírám dveře do ložnice a sestra míří přímo k mámině straně postele.
"Rychle!"
"Jo...Au!!"
Ozvala se rána. Peřina se neklidně zavlnila.
"Pšt! Dělej! Seš nenápadná jak mrkev v zimě!"
"Jako co?"
"To je fuk, ber prachy a jdem."
Před barákem na nás totiž čeká týpek, co má vždycky bezva perník.

Slyšela
jsem
že
prý
každý
tvůj
skutek naruší rutinu dne průměrně sto dvanácti lidem.
Fakt?
Jo.
Psali
to
včera
na
novinkách.
No neke.
Prý i to že v metru jen vrazíš do člověka má pro něj důsledky
po
zbytek
života
nebo
i
dýl
Jak jako?
Třeba
když
po
nějakým
chlapovi
hodíš
očkem
a
on
pak
nasedne
do auta
tak
je
větší
pravděpodobnost, že potom někoho srazí
Hehe. Blbeček.
Naopak
je
to
úplně
normální
reakce
tvé
mysli
kterou
nijak
neovlivníš, je to tvé podvědomí
Promiň, ale příjde mi to trochu uhozený. Musím jít.
(odchází)
Mimochodem
také
bych
si
tě
přála
narušit

"Prosím pěkně... nakresli mi beránka..." špitnul chlapec. "Eh?" vydal jsem ze sebe. "Nakresli mi beránka..." "No dobrá. -"obrátil jsem oči v sloup, "počkej."
Zabral jsem se do kreslení. Kdy naposled jsem si jen tak sednul a něco nakre- "Co je?" prudce jsem se obrátil. Chlapec mi kouká přes rameno. Doslova civí. "Problém?" ptám se.
Na papíru se rýsuje pořádný kus skopového, spokojeně kreslím. Počkat!
Něco mi dýchá na krk.
"No co je? Už jsi s tím koukáním otravnej."
Dětské oči se zalily slzami
"A vůbec, přes rameno se nekouká. Žádnej obrázek nedostaneš."
A odletěl jsem spokojeně se svým dílem pryč.

Proč mi nikdo neřekl, že se v noci nevyspím, že nebudu cítit ruce, a že mi stejně nikdo s tím nákupem nepomůže? Ráno vstát, postavit vodu na čaj, který si stejně dřív než ve dvě odpoledne udělat nestihnu a znovu se pustit do toho denního koloběhu pláče, paranoidního strachu a pokakanejch plínek, jemuž se říká mateřství. Vítej u nás doma, rozhlídni se, tohle byla dřív kuchyně, teď je to past s ostrejma rohama. A záchod je jak z japonskýho Kruhu. V porodnici mi měli na malou nalepit nějakou výstražnou cedulku. Třeba takovou, jaká je na cigárách - jenže ty můžeš vyhodit.