Vlaštovky a Amazonky

Fandom: Vlaštovky a Amazonky
Poznámka: Věnuváno Lejdynce a všem ostatním, kteří ty knížky mají rádi.
Je hloupé, když křičíte a nikdo to neslyší.
Je hloupé, když vám tečou slzy a nikdo to nevidí.
Takže Titty neplakala.
První námořníci nikdy nebrečí.
Nikdy!
Ani když se jim třesou ruce.
Ani když jim někdo svírá hrdlo, ani když to bolí, ani když je to trhá na kusy…
Ani když nejvíc ze všeho touží obejmout maminku a zabořit obličej do její sukně.
Titty se zhluboka nadechla, vzpomněla si na Robinsona a Vinetoua.
Potom to udělala.
Bylo to snadné. Až příliš snadné.
Vosková figurka se ani nepohnula, když ji probodla špendlíkem skrz naskrz.
Mezitím v Jezerce pratetě ruplo v zádech.

„Dorotko, zjisti mi prosím, odkud vítr vane, abych mohl správně nastavit plachty,“ zavolal Dick na svou sestru, se kterou podnikal první samostatnou plavbu na své nové plachetnici. Přitom se nezapomněl podrbat na bradě, jak to dělal vždycky, když se hluboce soustředil.
„Ze severozápadu, Dicku,“ zavolala Dorotka, která svou roli brala vážně. Bratr na ni spoléhal. Ona sama si představovala, jak potkají nějakého trosečníka a zachrání ho.
„Dobře, přenastavím plachty, nerad bych, aby mi Vlaštovky a Amazonky řekli, že neumíme plachtit. Jak mi to John s Rogerem jenom ukazovali,“ přemýšlel nahlas.
„Děláš to dobře Dicku. Víš co, já půjdu připravit lana.“

„… a mrtví studenti chodí sklepy dodnes,“ dokončil hrobovým hlasem John.
„Znám lepší,“ řekl Roger a posvítil si baterkou zespodu do obličeje, takže získal démonický nádech.
„Kdysi dávno se na jezeře potopil parník se školní výpravou. Všichni se utopili. A tihle utopenci v noci vycházejí z jezera, plíží se po břehu a občas někoho zatáhnou do vody a utopí…“
„Vysvítíš baterku. A taky je čas jít spát.“
Walkerovi si nevšimli, že se křoví pohnulo. Zalezli do stanů…
„Ááááá! Utopenec! Utopenec!“
Světla baterek odhalila Peggy zamotanou do pršipláště schnoucího na šňůře.
„Ticho, ty káčo pitomá.“
Z překvapivého přepadení tábora Vlaštovek nebylo nic.

Poznámka: Můj srdcový fandom. Těm, kteří ho znají a mají rádi aspoň tak jako já, posílám virtuální objetí.
Tit, je pro Tebe. Opožděně přeji krásné narozeniny.
_____________________________________________________________________
„A taky vás mám od všech moc pozdravovat,“ řekla Titty.
Kapitán Flint si všiml, že ji ty roky skoro nezměnily. Jen vlasy měla kratší.
„Chtěli přijet, ale znáte to, moc práce...“ A lhala pořád stejně mizerně.
Ticho, co nastalo, jako by skřípalo nehty po tabuli.
Hausbót se mírně zakolébal.
„Slyšela jsem, že na Ostrově Divokých koček udělali...“ začala téměř šeptem.
„Jo, kemp.“
Sevřela ucho kabelky, až jí zbělaly klouby prstů.
„Chceš se tam zajet podívat, Titty?“
Dlouhou dobu mlčela a potom pomalu zavrtěla hlavou.
Zůstali tedy na lodi, ale oba cítili, že svým rozhodnutím hodili přes palubu něco velice důležitého.