Problém s rozmnožováním
„Jak se dělají vejce?“ zeptal se Axel a Tomovi zaskočila snídaně. Bylo mu jasné, že Axela nezajímá vaření.
Tomovi byla jasná spousta věcí. Bylo čím dál těžší předstírat opak. (Věděl o vajíčku, schovaném v pokoji. O tom, co snesla Bronte.)
„Axele!“ okřikla saura Agnes. „Co to máš za hloupé otázky?“
„Koukal jsem v akváriu na rybičky, a ty...“
„Ryby se rozmnožují třením,“ poučila ho Agnes.
„To je jako když si ty a Doc třete čumáky o sebe?“
Tom si s Agnes vyměnil pohled. Pak Agnes mávla výhrůžně ocasem a zmizela.
Tom nedojezenou omeletu hodil do koše. Nějak ho přešla chuť.
Povídku Brontino vejce od Richarda Chwedyka osobně považuji za jeden z nejpůvabnějších textů, jaké jsem kdy četla. Je to zatraceně silný příběh, a přitom velmi něžný.
Inteligentní sauříci byli původně vyvinuti jako biotronické hračky. Děti se k nim taky jako k hračkám chovali, takže spousta z nich zapomenutá někde v koutě umřela hlady, spousta byla ubita, zemřela po pádech nebo dětských "operacích". Po nějaké době se ukázalo, že sauři jsou možná více živí, než se čekalo a začaly pro ně vznikat útočiště, jako je to Tomovo. Jsou to vlastně velké domy, kde žijí i desítky saurů, kteří byli odebráni po různých hrůzných zkušenostech z rodin.
Vědci se o sauříky stále velmi zajímají, protože se zdá, že jsou mnohem inteligentnější, mnohem vnímavější, a také mnohem déle žijí, než se původně čekalo. Ale pořád jsou to hračky, ne? Nemůžou se množit... nebo ano?
- Číst dál
- 3 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit