Muž který sázel stromy

Každý den jejich kořínky zasahují hlouběji a hlouběji. Pátrají po kapkách vody, šíří se a poutají hlínu do pevné sítě, ze které ji ani silné jarní deště nevyplaví. Kořeny se proplétají mezi sebou, až vznikne zdánlivě jeden velký organismus.
Nahoře nad zemí natahují větve ke slunci. Každý den sahají o trochu výš.
Jsou to pokrevní bratři; stojí si bok po boku. Všichni mají jednoho otce – starého, nemluvného muže s okovanou holí a kapsou plnou žaludů. To on je celé roky trpělivě sázel do vyprahlé země, jednoho vedle druhého.
Až jednou zemře, jejich koruny poskytnou stín jeho hrobu. Mlčenliví zelení bratři.