DMD č. 23. pro 23. 4. 2026. Téma: Pokušení mocných

Bylo jen otázkou času, než Vladana ta čarodějnice připraví o rozum.

Povedlo se jí to dokonale. A pak zmizela.

Podle teorie nejmladšího z bratrů, Bohdana, nejdřív zmizela, a proto se král zbláznil.

Ať byla posloupnost jakákoli, Vladan teď jen seděl, objímal malou dceru a hleděl na ni, nebo do ztracena.

Pokaždé, kdy se ho na tu ženskou zeptali, zhroutil se. Držel se za hlavu a skučel jako zvíře.

Vojenovi jakožto druhému bratrovi nezbývala jiná možnost. Musel nastoupit nový král.

Dělal to pro zemi, vlastně i pro dobro Vladana a neteře.

A potřeboval jednat rychle, protože Bohdana zaručeně napadla stejná věc.

Když se Briwal po korunovaci setkal s Talzidem, zmítal jím vztek a bezmoc. Šlechtic byl věrným následovníkem Briwalova otce a pomáhal starému králi všemi zvěrstvy.

Jenže vzato doslova, neudělal nic protizákonného. Rozetínač a Supové znásilňovali, kradli a vraždili. Talzid jen poskytoval své muže a peníze svému králi jako správný poddaný. Kdyby za to měl viset, musel by Briwal popravit celou ollienskou šlechtu.

Mohl by. Teď byl králem on, mohl všechno.

Pokud by byl ochoten stát se svým otcem.

A tak s nuceným úsměvem přijal Talzidovu přísahu věrnosti a sám sobě slíbil, že počká na Talzidovu chybu. Však on nějakou udělá.

Dalo mu práci všechno uklidit, ale nakonec to zvládl. Vzal to jako špatné znamení a radši z domu zmizel.

Podařilo se mu nepozorovaně dostat do auta.

Jak si tak jel v autě, najednou mu došlo, jakou moc má ve svých rukou. Začal přemýšlet, kolik by toho mohl dokázat.

Silnice ubíhala pod koly a Alex pevně svíral volant.

Ta myšlenka ho nechtěla pustit.

Moc.

Stačí jeden stisk spouště a vše se změní. Lidé padají k zemi a příběhy končí.

A on o tom rozhoduje.

Zamračil se.

"Ale to není dobře," zamumlal, sám tomu nevěřil.

Přemýšlel. Rozhoduje o tom vlastně ještě on?

Okovy promrzlé země pukají prvními sněženkami.  Sedí na mostě, klátí nohama do tklivého rytmu písničky, kterou si Giulio tiše píská, a pozorují plující kry. Svět se pomalu probouzí. Za měsíc za dva se přiženou pstruzi, slepice začnou nést, stromy obsype záplava květů slibujících úrodu. Anežce se svírá žaludek. Myšlenky sklesle klouzají od nekonečných front na plesnivý chleba k hnijícím zemákům a zavřené škole. 

"Zkus něco veselejšího," zamračí se na chlapce, který udiveně ztichne.

Netečná Kocába se žene mohutným proudem dál, stříbrné peřeje víří kal. Špičky děravých bot se skoro dotýkají hladiny. Bude milosrdná, letos se nevyleje.

Počká si deset let.

Znáte moderní historii? Co si vychutnávali prezidenti a na čem ujížděl světoznámý byznysman? Otestujte svoje vědomosti v kvízu.

1. Tomáš Garrigue Masaryk            A. čaj
2. John Fitzgerald Kennedy            B. pivo
3. Ronald Reagan                            C. víno
4. Václav Havel                              D. daiquiri
5. Winston Churchill                       E. whiskey
6. Mahatma Gandhi                         F. mléko
7. Martin Luther King                    G. káva
8. Steve Jobs                                   H. dietní Cola
9. Jaroslav Seifert                             I. voda
10. Albert Einstein                             J. mrkvová šťáva

Výsledky jsou schované pod tímto řádkem.

1F, 2D, 3H, 4B, 5E, 6I, 7G, 8J, 9C, 10A

Věděli jste? Tipovali? Dedukovali? Napište nám komentář a nezapomeňte na kachničku!

„Heleno!“ probudil se s výkřikem jejího jména. Upocený a bílý jako stěna.

Lišák sebou trhl, takové náhlé probuzení u svého lidského společníka nečekal. A Thomas ve svých prudkých reakcích pokračoval. Popadl raneček, vyskočil na nohy a najednou byl připravený vyrazit během chvilky.

„Musím se vrátit, kamarádka je v nebezpečí,“ vysvětloval zvířeti, jak kdyby čekal, že mu rozumí.

A on možná i opravdu rozuměl, jelikož se v tu ránu postavil chlapci do cesty, naježil chlupy a výhružně zavrčel.

„Já jí ale musím pomoct! Navíc, prý ve mně dřímá nějaká síla. Nejvyšší čas ji probudit a nakopat nějakým zmetkům zadek,“ prohlásil odhodlaně.

"Už jsme skoro na řadě. Musíme..."

"Já nic nemusím, já jsem pricezna!"

Felix se zadrhl v půli slova. Tohle od Klaudie opravdu nečekal. Pozorně si ji prohlédl. Tváře jí hořely a oči trochu ujížděly stranou, ale jinak vypadala celkem při smyslech. Což nic nedokazovalo.

"Tobě...?" začal. 

"Přeskočilo?" nenechala ho domluvit Klaudie. "Kupodivu ne. Jen jsem trochu předávkovaná kofeinem a irskou whiskey. A měla jsem strašnou chuť tě trochu nasrat. Měl jsi vidět, jak jsi se zatvářil," ušklíbla se pobaveně.

Felix se zas tak moc nebavil, pro jednou začínal být spíš nervózní. Nabuzený telepat bez zábran mohl jejich plánem slušně zamávat.

Ententýky
a dva špalky
poslal obra pro fialky
prapodivný strašpytel.

Sek se snad
jen v svojí touze
odmotat se po motouze?
tápat tuze? hledat dlouze?

Obr motá - tápe - hledá
Fialka se najít nedá
Namodralá celá
bledá.

Zdá se býti nemocná
z toho jak je ponocná...

Ponocuje celé dny...

Týdny... Roky...

Povysílal strašpytel už
celou řádku menších obrů,
těm výška, váha měla k dobru
být... (dramatická pauza)

Zbývá už jen ujasnit si
jak se včera, jak se kdysi
podařilo strašpytlovi
obrům vládnout, obrům kázat
kolem prstu si je vázat.

Nikoho nezpovyká.

Že příčinou byla ona
od Romana Jakobsona
Sedmá funkce jazyka.

Ještě si ani nerozsvítili.

„Fakt řekl deratizace,“ vydechne muž do ticha. „Že je máme vyhubit jako parazity. Odstranit chyby v systému.“

Žena odkládá nablýskanou sklenici na linku. 

„Praděda, viď.“

Kuchyní zavane cyklon B. 

„Tohle už není o efektivitě. To je o strachu. Chci jen, aby věci fungovaly! Svět, co má řád!“

Ucítí teplo na rameni. „Nemusíš pomáhat brousit gilotinu,“ měkká ruka zesílí tlak. Sjede na záda. „Mám tě ráda.“

„Mamí, my už máme strašnej…“ děti brzdí mezi dveřmi, Markétka rozsvěcí. „Hlad.“

Žena vytahuje příbory ze šuplíku a podává je holčičce. „Už to bude. Prostři.“

Filip se nehýbá. Zírá na tátu. 

Telepat a hypnotizér se přou, kdo z nich je mocnější, a neodolají pokušení si to vyzkoušet.

„Vsaď se, že nám do pěti minut pingl přinese dvě piva a neudělá čárky,“ říká telepat.

A stane se.

„OK, teď já,“ říká hypnotizér. „Vsaď se, že do 10 minut přiměju támhletu slečnu v rohu, aby se svlékla.“

A fakt jo.

Telepat se zamyslí. „Vidíš támhleto rozsvícený okno v tom paneláku naproti? Tak do čtvrt hodiny z něj obyvatel bytu vyhodí televizi.“

A nic.

„Počkej, dej mi ještě pět minut,“ žádá telepat.

Vtom se v okně objeví chlap a zoufale řve: „Nemám, prostě nemám!“