DMD Bonus č. 07 pro 27. 4. 2025. Téma: Sci-fi

"Už jde!" Červenáček vběhl do klubovny, oči vykulené. Za ním se nesly ozvěnou kovové kroky.
"Máme dělat jakoby nic?" zeptal se Jarka.
"Asi... ano?" odvětil Mirek. "Všechno už nám řekli jeho rodiče."
"Ta nehoda musela být strašná," pravil Jindra. "Vběhnout pod lokomotivu, to je celý on."
"Ještě, že souhlasil s tím experimentem."
"Takže je vlastně robot? Jako v té hře od Čapka?"
"Pst, už jde!"
Do klubovny vstoupil chlapec vyrobený z blyštivého kovu. Místo očí měl žárovky, a na hlavě mu sedělo hnízdo oranžových drátů. Poněkud nemotorně se uklonil.
"Ahoj - plantážníci," pravil roboticky. "Rád - vás - vidím. Odteď - mi - říkejte - Krychlonožka."

"Vše připraveno, vážený pane kolego?" vznesl profesor Patterson a postavil se před tlačítko.
"Zbývá překontrolovat toky chronosféry, vážený pane kolego, prostorový stabilizátor je připravený a připojený k zobrazovacímu zařízení."
Profesor Matthews, dvojnásobný laureát Nobelovy ceny za fyziku, popošel ke složitému trubicovitému ústrojí, které po chvíli začalo vrnět a probíjet.
Oba velevážení pánové byli jako na trní. Jistě, byl to velikánský objev, ale zároveň byli zvědaví. Jak byli nerozluční, byli si jistí, že i v dalších časoprostorech bádají spolu a přicházejí na nové a nové velkolepé objevy. Nemohli se dočkat, až zapnou první Paravizi svého druhu a uvidí své rovnoběžné příhody...

Hlas hovořící se stálou infiltrátorkou č. 210411756 zněl mladě, mužsky, lidsky.
„Výsadek operace MYSLivec proběhl úspěšně.
Po příchodu na místo určení došlo ke střetnutí s lidským subjektem, krycí jméno Vítězka, v jehož důsledku došlo v mém organismu k silné chemické reakci.
Vítězka vydala ústní souhlas ke spojení biologických schránek, odmítla však nastoupit do evakuačního modulu a opustit rodnou planetu. Následně zcela iracionálně utekla.
Samotná operace MYSLivec dosud nebyla zahájena.“
Stálá infiltrátorka č. 210411756, známá také jako kmotra kovářka, vypnula vysílačku a vzdychla. Jestli to Viktorce podal takhle, není divu, že se zbláznila. Nebo – že samu sebe přesvědčila, že se zbláznila.

Jednou Mach prohlásil, Šebestová, pořád se učíme, co bylo, ale nikdy ne, co bude a já dostal skvělý nápad, vždyť my se můžeme podívat do budoucnosti a Šebestová řekla, není to nebezpečné? Ale Mach už volal do sluchátka: haló, my bychom chtěli být v budoucnosti a než bys řekl švec, už tam byli a Mach si protřel oči a povídá, tady skoro nic není, ale Šebestová řekla, tamhle je nějaký trilobit, avšak Mach mínil: to bude spíš úlomek meteoritu, který všechno zničil i život a ze Slunce zbyla jen malá ohnivá koule, ale je tu nějaká spermie. Šebestová, honem pryč!

Píše se rok 2158 po Kristu a celý svět ovládá chat GPT. Tedy skoro celý. Kdesi v bývalé Galii odolává jediná malá vesnička. Traduje se, že před více než dvěma tisíci lety se ta samá osada ubránila před římským vojskem za pomoci kouzelného lektvaru. Roku 2014 pak na tento lektvar získala i ochrannou známku Evropské unie a později byl olympijským výborem zařazen na seznam dopingu, ale to je vedlejší. V boji s umělou inteligencí byl lektvar v podstatě bezvýznamný. Prvním faktorem byla vysoká přirozená inteligence obyvatel, zděděná po jistém Asterixovi. Druhým byl fakt, že do vesnice dosud nebyl zaveden internet.

Vesmírným prostorem poblíž planety Mpumalanga se pohybovala čtveřice vesmírných plavidel.

Na můstku vězeňského frachťáku Chiméra se rozblikala kontrolka přijímače.
„Pane,“ ozval se komunikační důstojník Carden.
„Šifrované vysílání ze Skřivánka. Kontakt s nepřátelskou fregatou. Stáhněte se.“
Kapitán Grenville prstem přejel po límci uniformy.
„Motory na plný výkon!“

Frachťáky značně přesahující obvyklou dobu služby se rozpohybovaly vzduchoprázdnem.

Carden bedlivě sledoval senzory.
„Pane?“ ozval se po chvíli.
„Co tam zase máte, Cardene?“
„Zdá se, že Skřivánkovi je pěkné horko. Neměli bychom...“
„Pane Cardene, jak přesně zněla ta zpráva?“ opáčil kapitán Grenville nedůtklivě.
„Stáhnout se,“ připustil Carden.
„Takže se stáhneme. Boj je starost Doyleové.“

Flotila válečných lodí čekala na oběžné dráze na výsledky analýzy této planety. Budou-li vyhovující, spustí invazi. Co půjde sežrat, sežere, co zotročit, zotročí.
Malý šnekovitý robůtek se zeleně svítícími tykadly sbíral poslední informace a připravoval soubory k odeslání.
Atmosféra: vyhovující
Teplota: optimální
Flora: jedlá
Fauna: jedlá
Nejvyšší forma života: primáti, jedlá, inteligence nízká, lehce manipulovatelná, riziko odporu zanedbat-
Vtom robůtka rozdrtila rozevřená dlaň jednoho ze zkoumaných primátů.
Zpráva nebyla nikdy odeslána. Válečná flotila vyhodnotila planetu jako rizikovou a odletěla pátrat jinam.

Antonín se vyhrabal z křoví. Otíral si sliz z dlaně. “Zatracení šneci, jsou všude! Já tak nesnáším, když křupnou!”

Važuzel vstoupil do Oválné kanceláře. „Pane, velitel Elánius právě přišel ohlásit, že na Náměstí Zlomených Měsíců přistál létající talíř. Zjevně z něj vystoupili mimozemšťané a chtějí hovořit s nejvyšším vládcem, tak je přivedl sem.“
Lord Vetinari pokynul rukou, aby byli hosté vpuštěni. Vstoupilo pět modrých postav.
„Vítám vás na Zeměploše,“ pronesl Patricij. „Jak vám můžeme pomoci?“
Největší návštěvník začal žbrblat a z věcičky v jeho ruce se linul překlad: „Máte tady speciální sloučeninu, za kterou jsme ochotni platit čímkoli.“
„Ach, o jakou sloučeninu by se jednalo?“ zeptal se Vetinari.
„Místní termín nenalezen, opis: teče to zde v řece místo vody.“