DMD Bonus č. 05 pro 19. 4. 2024. Téma: Chat dvou postav

Vy: chtěl bych vám doktore poděkovat za dnešní pozvání a rozhovor,velmi jste mi věci osvětlil
410-662-2219: Nemáte vůbec zač. Jsem rád, že mohu jakkoliv vypomoci vašemu případu. Své poznámky jsem vám zaslal kurýrem, společně s malým dezertem – profiterole z čerstvě upečeného choux, plněné domácí vanilkovou zmrzlinou. Kvůli svému brzkému odchodu jste o něj i s druhým chodem přišel.
Vy: to je od vás laskavé
Vy: a ještě jedna věc...nemohu si nevšimnout že na psychiatra a pouze domácího kuchaře máte nezvyklé mozoly na rukou a krev ve sklepě
číslo 410-662-2219 je zablokované a není možné se s ním spojit

Ta mudlovská hračka se mi začíná líbit.

V Bradavicích nebude fungovat.

Pičovina. Když se dá rozjet rádio, dá se rozjet mobil.

Mohl bys mluvit slušně.
A mobil se dá nahradit kouzly.

Nepotřebuju přednášku od pana slušného.
Moc dobře vím, jak mluvíš v posteli.

Jenom pro tebe.

A mně se to MOC líbí.
Našel jsem zajímavou funkci.

Posílá obrázek.

Vážně mi posíláš fotku svého péra?

Posílat ti cizí by bylo trochu divné, ne?
Stýská se mu.

Stýská se tvému péru, nebo tobě?

Ano.

Jsi na zabití.

Ale stejně mě miluješ, že jo?

Totálně.

Moje péro tě taky miluje.

Nejvíc na zabití.

T: Patnáct pošťáků dorazilo. Komunikaci zvládneme.
F: Holubník je naplněn. Věděl jsi to!
T: Když Orel a Medvěd konspirují, sleduj Draka. Ale temno nikdo nečekal.
F: Bez matrixu jsme odříznutý, bez dat, nedokážeme situaci kontrolovat.
T: Všichni jsou na tom stejně. EMP byl gigantický.
F: Obroda jsou šílenci. Nevěří v Boha, pouze apokalypsu. Vyrazí k Temelínu!
T: Jádra jsou v bezpečí. Kotelník vše kontroluje. Problém je Praha. Snad zachovají hierarchii.
F: Necítím se dobře. Elektromyografie mého těla selhává. Čeká nás to všechny.
T: Vytrvej. Kontaktuj dělostřeleckou 13. Mají pokyny k pohnutí ledů.
T: Když bude nejhůř, vrať se k prameni.

"Duchu, jsi tu? Duchu, ozvi se mi!"
"P-o-l-i-b s-i p-"
"Hele, na tohle nemám čas. Potřebuji pomoc, všechno se hroutí."
"Najednou potřebuješ pomoc ode mě?"
"Ano. Netěší mě to."
"Deset procent lidí zavři do gulagu, pět procent postřílej. A hotovo, všechno bude v pořádku."
"Nechci se dostat do pekla."
"To bys koukal, jak si mě tady váží."
"Tohle nechci."
"Ne? U nás v Gruzii máme přísloví, že včely do dlaní nepochytáš."
"Nechápu, co to znamená."
"NDR, Československo, Polsko, všechno ti proklouzlo mezi prsty."
"Jsou pryč."
"Pořád ale můžeš uspět ty, i když SSSR padne."
"Jak?"
"Budou ti děkovat za svobodu."

JEDEN: Buď zdráv! Mám problém.
DRUHÝ: Zdraví se mě už netýká. Co se děje?
JEDEN: Mám tu divný případ.
DRUHÝ: Takové máš vždycky.
JEDEN: Jenže tentokrát to má vypadat na osobní účast Bohorodičky.
DRUHÝ: Ne!
JEDEN: Jo. Myslíš, že by ses mohl… no… pozeptat, jestli jí nepřebývají stříbrné svícny? Velké?
DRUHÝ: Někdo vykradl kostel???
JEDEN: No… Spíš to vypadá, že si je… vzala sama.
DRUHÝ: Ne!
JEDEN: Jo.
DRUHÝ: Tohle ale není její způsob!
JEDEN: Já vím. Proto se mi zeptej, jo?
DRUHÝ: Ok. Dám vědět.
JEDEN: Co kolega?
DRUHÝ: Chodí mi za ženou!
JEDEN: Aspoň ho znáš.
DRUHÝ: Neser!

A: To mě poserte! Ta buchta mě kopla do prdele. Myslel jsem, jak ji budu klátit; a hovno.
B: Mladý muži, na to musíte úplně jinak. Nejprve zanechte těch fekálních výrazů. S dámou musíte jednat vždy jemně. A vaše, abych tak řekl, tělesné úmysly na vás nesmí být vidět.
A: Myslíte, že to pomůže?
B: Nepochybně. Když budete decentní, slečny vás budou brát úplně jinak.
A: Jak tedy na to?
B: Budete-li chtít, mohu vám dávat lekce společenského chování. Pak budete mít nejen úspěch u dam, ale troufnu si říci, že budete i ozdobou každé recepce na ministerstvu věcí zahraničních.

1: "Já vám povím, kolego, už jsem úplně vyřízený."
2: "Jakpak to, kolego. Takový skvělý chlapík.
1: "Tak znáte to. Pořád samé - zaběhni, přines, my víme, že jsi šikovný, to dáš. Jeden by se ulítal, uskákal, unosil."
2: "Ale, tak. Vy? Takový hbitý, postava atleta. Vy můžete cokoliv."
1: "No, jenže už to není, co bývalo. Jak by se mi hodila vaše síla a velikost. Ani na lauf už nevyskočím."
2: "Myslíte? To není žádná výhra. Pořád růst a růst. I postel se rozpadla. Ale stačilo vypít bečku píva a bylo vyřešené."
1: "Tak zas někdy, kolego, třeba u kandelábru."

Antipú
Úplně hezký večer přeju!

Bohyně
Buď zdráv. Čeho si žádáš?

Antipú
Chtěl bych úpěnlivě prosit o rochu mkedu

Bohyně
Prosím???

Antipú
Omlouvám se. To ty úporné autoopravy. O trochu medu, úpěnlivě prosím.

Bohyně
A tak. Což si pro něj nemůžeš dojít v některém komentáři pod tématem?!

Antipú
Když oni na mě nejúplněji zapomněli! Ani jeden veršíček! Ani jeden příběžíček!

Bohyně
Tak už i na tebe došlo…
Bohyně
Ale já jim ještě zavařím! Samá agresivní témata jim budu posílat! A Múzy odedneška drží půst! A všechny kachny do karantény!

Antipú
Já bych radši, kdyby Múzy začaly vnukávat nějaké hezké úpění…

A: Už jsi na cestě?
B: Ano včera jsme vyrazili!
A: Já se tak těším, konečně se poznáme i na živo a ne jen přes zprávy.
B: I když jsme sestřenice!
A: Ale za týden se konečně uvidíme!
B: Bude tam i tvá sestra?
A: Musí být, je to její korunovace.
B: Pravda...
A: Chtěla jsem se ještě omluvit.
B: Omluvit?
A: Že jsem nebyla na tvé svatbě.
B: Nemusíš, vím, že to nebylo možné.
A: I tak...
B: Tys vlastně neviděla můj nový sestřih.
A: Ne, všechny tvé obrazy jsou ještě blonďaté a dlouhovlasé. Opravdu jsi brunetka.
B: Nejlepší!

Jednička: „Ahoj.“
Dvojka: „Nazdárek, co táta, stále tě nechce pouštět za hranice?“
Jednička: „Pořád stejné. Slyšel jsem, že tam máš pěknou zimu. Tu jsem nikdy nezažil. Tady je hotové Safari. Co děláš?“
Dvojka: „Je to tak, je tu všude sníh a krásné stromy. I když vypadají trochu smutně. Ale potkala jsem nového kamaráda a ten mě pozval k sobě domů. Povídáme si o svých tatíncích, teď šel udělat čaj.“
Jednička: „To je super! Hele, strýček je nějaký netrpělivý, prý sebou mám hodit, má pro mě překvapení.“
Dvojka: „Já už taky musím jít, pan Tumnus mi chce zahrát něco na duduk.“