Autorův výběr 2019

Hodiny sněžilo a zem ležela tiše pod tlustou vrstvou vloček. Z nádraží se vybatolilo dítě v tlustém kožichu, který bránil pohybu, ale za to zajišťoval přehřátí. Za ním vyšla jeho matka. Vždy módní, tedy na své chudé poměry.
„Tak pojď, ať jsme doma, než se setmí,“ řekne a vyrazí.
Dítě – po podrobnějším pohledu holčička – se vydá za ní. Maminka kráčí kupředu dlouhými kroky a malá zaostává.
„Mami!“
„Přidej!“ odvětí, ale jako by nemyslela, neslyšela, nezajímala se. Brzy se sobě úplně ztratily. Malá našla útočiště u dobrých lidí a maminka se pro ni ráno vrátila. Říkala, že byla zmatená, ale možná...

Dívala se, jak asistent vstoupil do pitevny s miskou v ruce. „Dobrý den, dnes se podíváme na smyslové orgány. Každému dám několik očí, můžete si je prohlédnout a pak i rozpitvat.“ Před každého z nich položil hrst očí, které nabral z misky. „Dostali jsme čerstvou várku z prasečích jatek, takže materiálu je dost.“
Stála u pitevního stolu a prohlížela si těch několik očí, které před ní ležely. Rohovky se už začínaly zakalovat. Ale co má být tohle?
Pitevnou se rozlehl její jekot. Asistent přiběhl a překvapením ztuhl. Mezi šesti očima leželo jedno, ze kterého se právě odloupla modrá kontaktní čočka.

Nad střešním oknem
slunce zapadá
Vína si loknem,
to bude paráda

Otevíráš láhev první,
na gauči tiše sedim
Srdce velí Ani se nehni!
Chci to? Sama nevim...

Jako sklepmistr zkušený
hodnotíš, že chutná trpce,
přitom nemáš ani tušení,
jak rychle mi buší srdce

Nad střešním oknem
svítí hvězdy
Lahev je prázdná
a je to nezvyk

mít tvojí ruku kolem ramen
mezi tvými prsty mých vlasů pramen

Otevíráš lahev druhou,
hvězdy se dívat mohou
na to, jak za chvíli
jsi jenom v košili

a já
v břiše mám motýly

Nad střešním oknem
pomalu svítá

...na stole zbylo trochu v láhvi vína

Jsem jedno a jsem zároveň dvojí. Veřejné i tajné. Vítající i bránící. Milující a snad i milované. Od mého vzniku jsem tu bylo pro svůj lid. Ať jste mnou procházeli v běžném světě, či měli možnost nahlédnout pod závoje tajemství a bylo vám zpřístupněno tajemné město, vždy šlo o mne.

Svůj lid hodlám bránit a vždy se budou moci spolehnout na mé ochranitelské zdi. Protože bez nich bych bylo pustou nehostinnou zemí. Musím se o své lidi starat. A právě od toho mám jeho. Vládce nad pořádkem. Ochranitele nevinných. Nesmrtelného muže, kterému však zůstala duše smrtelníka.

Vypravěče. Pána města Rokycany.

Sleduješ vybledlé slunce nad podzimní krajinou. Netušíš, co je za kopcem, jestli i tam, kam oko dohlédne, se rozprostírá pustá divočina. Zatím tam nedojdeš.
Pokládáš nohy jednu za druhou, pomalu, nešikovně. Naučila ses znovu chodit. Bolest prořezává chodidla.
Až přijde den, kdy to dokážeš, nikdo tě nezastaví. Projdeš touhle liduprázdnou krajinou, najdeš města tepající životem, vyhledáš zepelíny. Odletíš, zapomeneš na všechna příkoří.
Víš, co tě čeká, znáš to z knih a vyprávění poutníků. Rozeklané skály, písečné pouště plné trnitých rostlin, žhnoucí vzduch a rozbouřené oceány. Vidíš je za zavřenýma očima, aniž bys je kdy navštívila.
Jednou.
Ale nejdřív – pravá, levá…

Policejní technik propátral zahradu centimetr po centimetru. Posbíral všechny, byť jen nepatrně podezřelé předměty, ale nic se nezdálo být vodítkem k vyšetřování. Prosál pískoviště. Prasklé zrcátko uložil do zvláštního sáčku.
V laboratoři pracují do hluboké noci.
Pořád žádné výsledky.
Laborant si vymění rukavice. Opatrně vyjme zrcátko z obalu.
Cosi se dívá. Vidí svůj vlastní odraz v jeho oku.
Ručička nástěnných hodin poskočí s tichým drnknutím.
„Dvanáctá hodina odbila,“ zamumlá laborant unaveně.
Lesklá ploška se roztříští.
Cosi nabírá sílu.
Roste.
Dvanáctá! Navždycky dvanáctá.
Cosi vnikne do živého černého zrcadla zřítelnice.
Muž vstane jako stroj.
Cosi rozrazí dveře.
Jde.
Nepoznané.
Vstříc noci.

Představte si Godrikův Důl. Vesnice na konci světa. Hostinec, kostel se hřbitovem, pošta, několik krámků. Každý čtvrtek whist, o sobotách kriket. Genetický potenciál stojatého rybníčku.

„Ubohá paní Brumbálová! Ale ten mladý pan Albus! To by byla partie pro naši Elektru!“
„Věděla jste, že dostal cenu na konferenci v Káhiře?“
„A co ten pan Gellert, co je na návštěvě u Baty Bagshotové?“
„Je její synovec, že?“
„Naše Imelda na něm může oči nechat!“
„Slyšela jsem, že studoval v zahraničí.“

Albus s Gellertem prochází po náměstí. Drží se za ruku. Políbí se.

„No toto!“
„Skandál!“

„A ten mladý pan Aberforth někoho má?“

One against the world,
that has to be tough.
At those who trust
you can only laugh.
Fool me once, fool me twice,
both are on me only,
better be strong,
better to be lonely.
Hide it, hide who you are,
that was the first lesson.
They will tear it apart,
continued the professor.
You can not speak the truth,
they will bring you down.
Of suffering the wisdom
is a twisted crown.
Is there any poison? Are they watching?
all the time, you fear.
There is but one thing to do, you know-
you can not let them near.

Chodím nalehko, hezky po pomyslné čáře, levá, pravá, levovýbok, pravovýbok, pozor, bulvy, nevypadněte! Občas protáhnu šíji s přenesením nátřesu dopředu, ještě to umím, ale pětatřicítka se vzdaluje za záda, rychle stárnu, protože doba se mění a já v mládí hltavá nevinnosti.
Panic ubírá tři roky, ale o třetinu zrychluje další plynutí věku. Starci vezmou měsíc, ale čas zase zpomalí. Jenže spolknout, vtáhnout celá těla do sebe mohu jen tehdy, když vojáčci v pravém prostoru opravdu v pozoru.
Kolik mi jich jen uteklo z pekáče, brzofrků a nenafuků!
Potřebuji dědka.

„Jsem celý naměkko, když ty seš naostro…“
„To snad ne,“ řekne.

Drahá Dezinvektilo,

Nepřítel se netají tím, že nemá rád pokrytce: lidi, kteří otevřeně nebo skrytě považují ostatní za horší a soudí je. Viz podobenství a farizeji a celníkovi.
Náš odbor pro masové ovlivňování však odvedl vynikající práci: farizeje a celníka zkřížil. Vypěstovali druh člověka, který řekne: „Podívej, Bože, nejsem svatej: piju, do kostela chodím jen na Vánoce a řvu na lidi. Dám ale krk na to, že tamhleten, o kterém vím najisto jen, že chodí do kostela pravidelně a dává příspěvky na dobročinnost, něco zaručeně skrývá, takže je to pokrytec a já mám právo ho nesnášet."

Tvůj milující strýc Zmarchrob