DMD č. 22 pro 22.4.2011 Téma: Bože můj Bože můj proč jsi mě opustil?

Fandom: Historie. A hluboce se onomu pánu omlouvám, že si ho kvůli mrzkému bodíku beru pod klávesnici.
Poznámka: Tak tady to je a už by ta depresivní témata měla konečně přestat, kdo to má psychicky ustát.
V neštěstí svítá naděje. A naději pohřbí nové pohromy.
Nekonečné bloudění labyrinty strázní a pochybností. Ví, kde lze jedině hledat útěchu. Ale časy jsou příliš zlé, světla z temnot pohasínají.
Když byl konečně vyjednán mír, Švédové zklamali a ponechali české země na pospas dvouhlavému orlu.
Vzhlížel s nadějí k mladému knížeti sedmihradskému, ale zemřel krátce po svatbě s dcerou Zimního krále.
Neštěstí nešetřilo ani jeho vlastní rodinu.
Nakonec lehlo popelem Lešno, útočiště bratrské církve. Ztratil střechu nad hlavou, shořely mnohé jeho spisy, jeho dlouholeté dílo vzalo za své.
Těžko se ubránit pochybnostem a zoufalství:
Pane Bože, proč jsi nás opustil?

Fandom: Vlad Dracula
Nehybně zíral na oblohu a ptal se proč.
Nikoli Boha, kterého dávno zavrhl, ani Ďábla, v něhož nevěřil, ale sám sebe. A odpověď nenacházel. Ani nespočetné roky života, vykoupeného nekonečným umíráním a opakujícím se utrpením ze ztráty těch nejbližších, nedokázaly vysvětlit smyčku, která ho hrozila uškrtit.
Proč on?
Proč Bůh opustil tuto zemi a všechny lidské bytosti žijící v ní?
Proč ona...
Bela padl na kolena a přitáhl k sobě tělo své milované. Kolikáté už?
A pak si uvědomil, koho by se měl ptát.
Smrt. Ta jediná mu zůstala vždy věrná. Šklebila se na něj z temnoty, kde trpělivě čekala.

Fandom: originální
„Už nejsem malej,mami,“ povídám, ale myslíte, že mi to k něčemu bylo? Houby. Furt držení za ručičku. Sakra.
Vidím to taky u podobně „postiženejch“. Rodičům nikdy nedojde, že už nejsme prťata. Budou je v nás vidět, i kdyby nám bylo tisíc let.
Jo, někteří z nás jsou řekněme... nevyzrálí. Jako jeden kolega; když ho nechávali ve školce, vrhnul se na zem a předvedl dokonalej hysterickej záchvat, prej: „Neopouštěj mě, mami!“
Celý dopoledne pak fňukal a nic s ním nebylo.
A to už mu bylo dvěstě.
Jestli si myslíte, že být dětma bohů je něco fajnovýho, tak se pěkně pletete.

Fandom: realita
A dost blbá realita, abych tak řekla. Začíná to být poněkud únavný a tak trochu to leze na nervy. Jo, vono se to řekne, tak prostě něco napíšu, no bóže, když to bude blbý, ztratí se to v množství. Ale tohle téma je fakt konec. Nelíbí se mi, nechci psát nic depresívního, něco úsměvně odlehčenýho mě teda nenapadá už vůbec a vlastně se mi nechce ani moc přemejšlet. Chtěla jsem to vynechat. Jenže se tak nějak nemůžu zbavit pocitu, že když nic nenapíšu teď, tak už se nechytnu vůbec. No tak co mám teda dělat, když Múza je v háji.

fandom: Zeměplocha
Zeměplocha má stovky bohů. Někteří zatím vyčkávají. Jiní už jen nostalgicky vzpomínají na zašlou slávou. Další se ze samých modliteb můžou zjevit. Dotčena si musela sehnat vlastní koutek, protože přes chřestění zásuvek nebyly slyšet Iovy blesky. K Offlerovi stoupá tolik esenciální uzenkovitosti, že to přehluší i osamělou nízkorozpočtovou oběť párků ze zaručeně pravých prasat, no ať se picnu!
Jenomže někdy se stane, že se hladový věřící do některého párku zakousne.
Nevěřícně přežvykuje. Pokusí se polknout.
A pak si uvědomí, že jestli se Kolíkovi stále ještě nic strašlivého nepřihodilo, je něco špatně.
Tady vycítil a'Th svoji příležitost.
Stal se bohem ateistů.

Fandom: Jméno růže
Silný vítr mu kradl kutnu, omotával mu kotníky, podtrhával nohy. Blouznil. V očích měl pekelné plameny. Cítil, jak mu hřích spaluje tělo. Neronil slzy, bylo pozdě, Bůh nad ním zlomil hůl.
„Bože, proč jsi mě opustil? Proč nedodal jsi mi sílu, bych odolal zrádným svodům. Snadno podlehl jsem pokušení. Poznal jsem rozkoš. Zrůdnou rozkoš. Oplzlou...“ Takto mluvil k sobě, byl smrtelně bledý, oči zarudlé.
Vyděsil se. „Jsi to ty? To kvůli tobě pohltí mne plameny pekelné, můj krásný učiteli.“ Netušil, jestli mluví s Berengarem nebo s přízrakem. Neslyšel jeho volání.
Došel k hradbám. „Proč, Bože?... Protože já tě opustil první...“

Fandom: Sanctuary
Helen Magnus nikdy nevěřila v boha. Byla racionálně smýšlející osobou a vše dokázala vysvětlit pomocí vědy.
„Bože můj. Johne? Jak si jen mohl? Co se to s tebou stalo?“ poprvé jí vylétlo slovo bůh z úst, když zjistila, že její snoubenec John Druit je obávaný vrah Jack Rozparovač.
Další století si na boha opět ani nevzpomněla. Až do dne, kdy přišla o Ashley, svoji milovanou dceru.
„Bože! Proč jsi mě opustil?“ vykřikla zoufale. Přála si, aby bůh existoval a osud byl předem daný. Vědomí, že nic nemohla ovlivnit, by zmenšilo bolest, kterou cítila ve svém srdci. Alespoň si to myslela.
AN: V jiných fandomech bych jméno hlavní hrdinky zřejmě přechýlila, ale tady mi to nešlo přes prsty...

Fandom: Equilibrium (rok 2027)
(vulgarismy jsou v ceně)
Edvin byl v koncích. Dva vyšší upíři ho přivázali ke zdi a oznámili mu, že našli způsob, jak ho zabít definitivně.
Takže žádný návrat na Valhalu a pomsta ze záhrobí, napadlo ho a přehrával si poslední desetiletí ve službách bohům. Bylo by fajn, kdyby mu to dneska chtěli oplatit. Rozhlédl se, nikde nic, jen upíři začali čarovat.
Už pochopil, že je sám, když upírům v krátkém sledu shořely hlavy a jemu se naskytl pohled na supícího Tóra s dvouhlavňovou brokovnicí.
„Nešukat mi dceru, tak na tebe seru a ten sedmnáctý díl Firefly dokoukám, jasné? Tak pohni, ať stihnu aspoň konec.“

Fandom: Pán prstenů
Nikdy to už nebude jako dřív.
Všichni mě opustili.
Elfové jsou krásní a zpívají, ale já to neslyším.
Nějak jsem otupěl, ztratil chuť žít a touhu milovat.
Jsem jako prázdná studna, do které můžeš křičet, ale nikdo ti neodpoví.
Počítám poslední dny svého života a vlastně už mi na ničem nezáleží.
Přišli sem nějací lidé, měli veselé hlasy a radovali se.
Ale vůbec nevím, kdo to byl a co chtěl.
Pak zase odešli, jako všechno dobré v mém životě.
Proč jsi mě opustil?
Proč jsi to Bilbovi udělal?!
Bylo nám spolu tak dobře.
A tys to všechno zkazil!
Můj... milášku!

Fandom: Hetalie
Varování: (zatím) nekanonická postava
Království se sklonilo nad potokem. Zabořilo se do bahna u břehu až po lokty a začalo zběsile hltat.
Království připadalo, že mu voda uzluje střeva, ale svět se zdál o něco růžovější. I když to možná byl nějaký nový Feuer (Feuer! Pal!), sakra, jak se to řekne česky? na obzoru.
Třetina lidí mrtvá, nebo v lepším případě pryč.
Mrtvý byl i lotr Wallenstein, nebo to byl hrdina Valdštejn? Království se chytlo za neuměle ovázanou hlavu. Ich weiß nicht. Už ne. Nej.
To bude dobrý. Hlavní je nezaplést se znova do náboženské války. Všechno postaví znovu. Až se postaví na nohy.