DMD č. 18. pro 18. 4. 2018. Téma: Terno

Pravda je, že Thór vypadá v šatech nevěsty podezřele. Nejen proto, že je bohyně ušily dost narychlo a musely hodně pracovat s pruhy, aby trochu skryly jeho všeobecné osvalení. Hlavně ať mu nespadne závoj.
Zato „Freyjina“ družička je útlá jako břízka, má jiskru v oku a očividně si situaci užívá.
„Tak co? Líbím se ti?“ zašveholí jemným hláskem Sigyn do ucha.
Při svatbě Sigyn slyší celé moře vtipů na téma: „Družička je konečně nevěstinkou. Neměla by si taky vzít nějaké šaty?“ Loki na ni občas pohlédne, jestli jí to nedělá starosti.
Ráno poté může Sigyn směle říct, že ani omylem.

Jsme vopuštěný.
Odpoledne domácí vykřikovala do telefonu: „Už? Všechno dobrý? Páni! Gratuluju!“, pak padla domácímu kolem krku a zmizeli ze dveří.
Na nás zapomněli. Úplně. Je noc, postel studená, misky prázdný (dvě plný granulí samozřejmě nepočítám).
Krmiči nikde, myši vylovený. Umřem hlady, to je jistý.
Když užuž umíráme, klapne klika.
Jsou zpět. Podpírají se a smějou jak o život.
„Dědku, zuj mi střevíček!“
„Bábo, cák jsi princezna?“
„Dědku, jsi dědek!“
„Bábo, víš, že jsi docela feš bába?“
Padnou do postelí a usnou.
Misky stále zejí prázdnotou.
Že by to tedy bylo nějaký terno, že se vrátili, to se říct nedá.

„Taková štreka se svištěm u prsu?“ hlaholil Turnbull „To seš pěkně paličatá cérečka, he?“
Elis instinktivně přivinula svého chlapečka blíž, jako by jí ho chtěl někdo ukrást. Turnbull se obrátil k Joachimovi a dolil mu sklenici. Poplácal ho přitom pochvalně po rameni.
„Tumáš, mladej, zasloužíš si vzpruhu, když jsi tu svoji rodinku dovedl až sem. Jen pij.“
„Ale jak to že…?“ nadechovala se Theresa k zásadní otázce, která jim všem vrtala hlavou.
„Jak to že si tu žijeme a nic na nás nemůže? Jo, moje milá, to je ten náš nezlomný duch… A taky maskovací systém. Plecháči jsou ouplný slepejši.“

Věštěním z lógru Kopi Luwak při chatrném osvětlení ušních svic jsem získal přístupový kód do elektronického bankovnictví americké armády. Zkusmo jsem si poslal pět set miliónu korun na svůj účet u FIO. Protože nejsem hamoun a krkoun, rozhodl jsem se, že dám možnost i vám, milovaným spoludrabblistům.
Jak ale zařídit, aby se kód nedostal do nepovolaných rukou?
Je to jednoduché, dám ho do drabble, vy si ho přečtete a bude to.
Riziko zneužití minimální.
To jsem včera večer udělal, tak promptní zásah amerických tajných služeb jsem ovšem nečekal. Omlouvám se za shozené servery.
Mimochodem, elektronické bankovnictví FIO od rána neběží.

Jak to, že já tě slyším a Marek ne? napadlo Jaroslava, zatímco šlapal rosol směrem k Markovi.
Není jako my, odpověděl Vraspír, nemá naše nadání. Proto slyší jen, když má fyzické spojení s někým, kdo komunikaci tímto způsobem ovládá.
Jaroslav si odfrkl.
Náhodou, zasmál se Vraspír, skvěle se na to balí holky.
Cože? To jako řekneš ´Hele, já umím číst myšlenky. Nechceš se mnou chodit?´a ona ti padne do náruče? To je tedy vážně terno, komentoval to Jaroslav.
V podstatě. S Danielem jsme byli vážně dobří, než nám to Jindřich zakázal. Tenkrát, uchechtl se Vraspír smutně.
Kdo je Jindřich?
Já.

Maelova matka trávila hodiny povídáním s kamarádkami přes ActiCom.
"... no co ti mám povídat, bylo to prostě bezva!"
"To je fajn, já nebyla u moře ani nepamatuju, šetřím každej kredit, děcka pořád rostou. Grazna potřebuje na taneční kroužek nový boty."
"Měla by sis taky odpočinout."
"Ráda bych, ale kdy? Mael neustále zlobí, zrovna dneska honil Grazi s instaKillem až se porvali - musela jsem je roztrhnout..."
"Co to tam posloucháš za muziku? To je vážně dobrý, to neznám!"
"Jakou muziku? Nic tu puštěný nemám! Jo, ty myslíš ... ne to jen Mael brnká na kytaru. Z toho už mi taky bolí hlava..."

Vyhodnocení po linii vnitřního protivníka
Jako jednoznačně úspěšnou lze vyhodnotit koordinovanou akci IV. a X. správy SNB, při které byl TS CESTA vysazen do NO KRÁLOVNA. S ohledem na okolnosti navázání styku (při dopravě tzv. stopem) získal důvěru KRÁLOVNY a pronikl do prostředí zakázané literatury. Přes jmenovanou byl seznámen s objektem akce FAKAN z tzv. undergroundového hnutí a hnutí hippies v ČSSR. Za přísného dodržování zásad konspirace je nadále úkolován k srazům závadové mládeže (antisocialistické skupiny Plastic People, DG 307 a Umělá hmota) a do rozpracovávaných akcí SKUPINA, ROZVOD, MAGOR, ZINA.
15. 2. 1979 genmjr. Vladimír Stárek, náčelník X. S

Bratr Hayden vyčkával ve své cele na provedení trestu. Církevní zákon pravil jasně. Smrt za smrt.
Dveře cely se otevřely a dovnitř vešel léčitel. Pozoroval Haydena s neskrývaným odporem.
„Máš být zavěšen v kovovém koši a ponechán k smrti vyhladověním. I když si mi zabil přítele, nehodlám dopustit, abys tak dlouho trpěl. A nemysli si, že ti někdo jiný pomůže. Vím, kdo ti pomáhá,“ prohlásil léčitel, položil na stůl misku s rulíkem a odešel.
Hayden léčiteli uvěřil. Tohle byl konec. Podíval se na misku. Alespoň překazí opatovi radost. Vzhledem k tomu, že stejně zemře, to zase nebyla tak velká výhra.

Šaty, které jí kdysi věnoval Teb, když vyhrála Výzvu, se po čase potrhaly, potřísnily krví a už jenom málo atributů hlásalo světu kolem, že je hrdá Nora. Ale stejně velmi nerada měnila svůj oděv za jiný, protože se v žádném necítila tak dobře, i když před laserovým dělem Hromových nebo Šavlozubých šelem nechránil ani trochu.
Starou zbrojnici našla náhodou. Nicméně odřeniny, které jí způsobil pád do šachty, byly zapomenuty ihned, jak spatřila zbroj s elektronickým štítem. Bestie nemají šanci, usmála se, když si nasazovala nátepníky, a šla svou zbroj vystavit zkoušce ohněm. Hromový byl hned za kopcem. Tak na něj.

Hagrid pohladil náhrobek s nápisem Rubeus Hagrid senior 1875 – 1945.
„Nazdar táto, tak sem zase tady. Letos je mi přesně tolik roků cos měl ty, dyž si umřel. Sedumdesát. Pro kouzelníky žádnej věk…“
Hagrid popotáhl a utřel si nos do obrovského kapesníku.
„No ale proč sem dneska přišel. Tys byl moc mladej na to, abys umřel. Ale nejsem já moc starej na ženění a rodinu?
Povídáš, že záleží na tom, co je to za ženckou?
Abys věděl, Olympa je nejlepší na světě… Tak co? Mám do toho praštit?
Jo?
Díky, táto. Tak já už pudu. Musim na Příčnou pro prstýnky.“