DMD č. 15. pro 15. 4. 2017. Téma: První kontakt

Zahledět se do Knihy je jako překročit hranici. Už není cesty zpět. Kniha mluví na mě a já jí rozumím. Mluví v obrazech. Mlčky. Je nenasytná.
Nechce jen radost, chce euforii. První uvědomění si největší lásky mezi obrazy lodí a mamutů.
Nechce jen smutek, chce zoufalství. Ztráta všeho, černočerná propast, bolest a touha všechno skončit, které mě stále doprovází.
Nechce jen závrať, chce hrůzu. První vidění mnoha časů.
Nechce jen hněv, chce nenávist. Dávná noční můra ze základky.
Pocity zůstanou. Nevím proč. Strážce mně na čelo kreslí složité tvary. Zaplavuje mě bolest a úzkost. Snažím se křičet jen uvnitř sebe.

Všude se rozprostírá tma, chlad, ticho. Cítí tu jen náznak, myšlenku, příslib hřejivého pocitu. Jako příjemné zašimrání.
Je tu celou věčnost, uzavřená ve vězení pod ledovými spáry, které pomalu mizí.
Nastal čas se probudit.
Pohne se. Opatrně, pomalu, váhavě protahuje končetiny, zkouší jimi okolní hebkou měkkost, zkoumá cestu směrem k tomu vzdálenému pocitu.
Teď už to není šimrání, je to volání.
Probuď se. Je čas.
Zapře se nohama a zatlačí vzhůru. Třese se námahou, v jejím promrzlém těle začíná proudit krev. Ještě výš...
Teď. Obrátila tvář vzhůru. Dopadl na ni první paprsek, a její vlasy se rozzářily jasnou zelenou barvou.

I když bylo Mimasovo jedijské učení přerušováváno válkou, postupně se dostával i ke složitějším činnostem.
"Je čas, Mimasi."
"Už?"
"Už."
Mimas pomalu usedl na podlahu. Gwen poklekla za něj, ruce mu položila na ramena.
"Zavři oči."
Velitel učinil žádané.
"A teď jdi."
Mimas vykročil po duševní cestě. Síla se proplétala před ním jako zářivá stuha a ukazovala směr.
Nakonec se cesta změnila ve dveře. Ty se otevřely a v nich stanula postava.
"Zdravím tě, veliteli."
Hlas Mistra Kotha zněl potěšeně a pokud se to dalo říct, i pyšně. Ostatně, Mimas byl o čtvrtinu galaxie jinde a toto spojení činil poprvé.

Olenu s každým nádechem zasáhne bodavá bolest. Aleksandr ji občas musí podpírat. Zlatica jde s nimi. Nechce dát strachu čas. U jezírka si Olena kleká na zem a daruje zemi sílu, která se jí chvěla v pažích. Zlatica v liščí podobě prohlíží trosky domu. Něco se tam zaleskne.
„Fotopast,“ vysvětlí Zlatica.
Olena se ztěžka zvedne a zakolísá. Cestou zpátky ji podpírají oba.
Fotopast vyzvednou dva cizí lidé. V bezpečném bytě stáhnou fotky.
„Někdo zlikvidoval démony.“ Kdo a proč zrovna teď?
Fotky nejsou ostré. Dívka je zrzavá. Kluk se jednou podíval přímo do objektivu.
„Je velmi hezký,“ poznamená žena u počítače.

Od začátku námořní bitvy na Hampton Court se do přístavu sbíhali lidé, aby viděli námořní válku z první ruky. Na moři stoupala oblaka dýmu, rachot střel byl slyšet do dáli. Snad konečně skončí unijní blokáda přístavu!
Zprvu vítězil konfederační Merrimack, po přestavbě CSS Virginia. Obrněná loď, vybavená klounem, zničila USS Cumberland, podpálila USS Congres. Neměla soupeře. Na noc se stáhla, proražení blokády dokončí zítra.
Chyba. V noci dorazil unijní obrněnec USS Monitor.
Druhý den se titáni pustili do křížku.
Díky pancířům si nemohli uškodit - neměli dost průrazné střelivo. První bitva obrněnců tedy skončila remízou.
Virginia odplula. Úkol nesplnila, blokádu neprorazila...

Připadala mu jako marioneta zapomenutá v zákulisí velkého dramatu. Ztracená ve svém labyrintu iluzí, v samém srdci Mohavské pouště. Skryta před světem v hlubinách tajné vládní laboratoře, rozjímala Larisa Sergejevna o kráse a dokonalosti, aniž by zaznamenala, že za zdmi jejího osamění proběhla nukleární válka. Namísto bezpečnostní prověrky stačila Nathanielovi zahnutá trubka a páčidlo.
"Jsi to ty, Váňo?" zaskřípal nepřirozeně mechanický hlas, "zazpívám ti, chceš? Už se cítím mnohem lépe. Žádné metastáze, slibuji. Můj hlas je zase zpátky." Cupitala trhaným labutím krokem napřahujíc náruč. Porcelánová panenka zašlého věku, které nikdo nestačil říct, že všechnu krásu světa pozřelo velké černé slunce.

Ten rok bylo léto v Krušných horách asi tak celé 3 dny. Jinak se sluníčko schovávalo za mraky, věčně lilo, čemuž odpovídaly i denní teploty. Stavba se proměnila v nekonečnou blátivou bažinu.
Ten den se ale sluníčko rozhodlo podívat po delší době na svět.
Během svačiny zaregistroval dosud neznámou postavičku. Blembák dle předpisů na hlavě, montérky by mohla pronajímat a bláto se snažilo zout jí při každém kroku o několik čísel větší žluté gumovky.
„Kam kráčíte, Popelko?“ zavolal na neznámou v dobrém rozmaru.
Zvedla hlavu a upřela na něj trochu udivený pohled modrých očí, který zasáhl přímo jeho srdce.
Navždy.

"Buáááááááááá, maaaamíííííí!" Elis přiběhla, tvářičky červené, pihy promáčené slzami.
Zabořila mamince obličejík do nabírané sukně. Mrs. Stronghold položila šálek s čajem zpět na stolek a pohladila dcerku po cůpkách.
"Eeeeeeeeeeiiiii!" Do salonku vběhl francouzským oknem hošík, vyhledal maminku jako kuřátko, zaplul jí pod křídlo a odmítal mluvit. Mrs. Friedcake sáhla pro čajový bochánek a snažila se synka uplatit dobrotou.
"Copak se stalo, chlapečku můj?"
"Ona mi nasypala do vlasů písek!" vypískl.
"On mě za vlásky tahal," křikla.
Mlčení. Najednou oba vyběhli zpět na zahradu.
"Inu, na první společnou hru úspěch, že?" Mrs. Stronghold usrkla čaje.
"Veliký," usmála se Mrs. Friedcake.

Druhý den seděli v kobce o hladu.
Salix stále přehlížela Vypravěče a bavila se pouze s chlapcem.
Vypravěč pozoroval dveře a přemýšlel. Měli jedinou možnost úniku. Museli by však přemoci stráže. Jenže k tomu by potřebovali, aby někdo přišel.
Uprostřed noci zaslechl opatrné našlapování. Poté se s tichým cvaknutím otevřel zámek. Dovnitř vstoupil neznámý muž.
"Alois, jméno mé. Doufám, že vám nebude vadit, když vám budu nápomocen při útěku," pronesl tichým, přesto veselým hlasem.
"Kdo jste?" zeptal se překvapeně Vypravěč a zadíval se na československý váleční kříž na jeho hrudi.
"Někdo, kdo se nebojí postavit do čela odboje," odpověděl Alois.

Archdarklord Aberkainen The Megadark vyčkal příchodu nového asistenta.
"Ó nejtemnější .."
"Ušetřte mne těch opiček. Mám pro vás úkol."
"Sledujete Wittgardské zprávy?"
"Ne, pane, ale zaslechl jsem zvěsti."
"Na tomto datakrystalu jsou informace o podmořských rasách, jejichž existence byla doposud tajena."
"Nenápadně je zveřejněte, ať to pochází z různých zdrojů."
"Znáte Oraculova proroctví?"
"Ano."
"To, co se právě událo, je částí podmínky v Kontraproroctví."
"Nerozumím, vždyť..."
"To je v pořádku."
-
"Pane, došla zpráva, Helldriver byla vyzvednuta - ti vodní tvorové ji dost zřídily. Je tažena domů."
"Za tím stojí Woghisté - získali pod mořem značný vliv. Brzy se s nimi budeme muset vypořádat."