Dobrá znamení

Temná, přetemná obloha věští zlé proroctví, vznášející se nad malým nevinným anglickým hrabstvím, nad roztomilou, mezi kopci skrčenou vesnicí, kde je neustále dokonalé počasí.

Nervozita by se dala krájet. Tupým, zubatým nožem z maminčina šuplíku.

Přepadení - asi úplně nevyšlo. Rozhodně ne tak, aby si toho dotyčný přepadený nevšiml.

"GRRRRR VRRRRRR UÁÁÁÁÁ!" zařve děsivý PESOPES NEJVĚTŠÍ ZE VŠECH PSŮ na pánovu obranu, nicméně z roztomilé tlamičky wannabe vlkodava se ozve jenom "knííííík".

"A teď - VŠICHNI NA ADAMA!!!" zaječí Pepřenka, která se rozhodla situaci vyřešit po svém, a vrhne se vpřed jako první.

Kouzlo okamžiku mizí.

A Adam mizí taky.

V křoví.

She was running towards him, hair and certain other bits flapping in the pleasant breeze of the garden. Ah, Crawley thought, here we go...

"Serpent!" Eve clasped her arms around herself, gasping for breath. "I am naked!"

"Yesss," words formed awkardly from snake lips. "Sssso?"

"What do I do about it!" She looked around in panic. "Adam, too; he told me, after we ate the apple."

"Jussssst put something on!"

"How? What?"

"Clothes." He looked around, eyes falling on Aziraphale, by the gates. "Like the angel there."

"Oh," she said, "but underneath, he is still naked!"

Crawley blinked in terror.

Crowley řídil Bentleyho se zrudlým Azirafalem na sedadle spolujezdce a tiše se pochechtával.

"Nech toho, Crowley! Ani to není vtipné!"

Crowley se pokusil nasadit vážnou tvář. "Ale no tak, anděli, musíš uznat, že trochu je."

"Myslel jsem, že podnik Zahrada Eden se ti bude líbit, jako vzpomínka na staré časy. Jak jsem to měl vědět?"

"'Naše Eva vám ukáže pravé plody stromu pokušení.' zní jako dobrá nápověda."

Azirafalův obličej už ono jablko značně připomínal.

"A pokud ne to, 'Formální oblečení netřeba, dnes sehrajete roli Adama.' silně naznačovalo."

"Stejně je to celé práce vás zezdola," zabručel Azirafal a démon se rozesmál.

Toho dne měl Crowley několik problémů. Nejmenoval se Crowley. Nikdy neslyšel kapelu Queen. Nevypadal jako neodolatelný zlý hoch, ale jako had s nožičkama. A ten nezatracený anděl, co nad ním stál, se mu smál. Hadovi s nožičkama se totiž mnohem hůř svléká kůže. Trochu nedomyšlené, Bože!
*
Toho dne měl Adam několik problémů. Neměl hotový domácí úkol. Nemohl do školy. Nemohl z pokoje. Za všechno mohla učebnice angličtiny.

Vysvětlete význam rčení „na Adama“.
Pobaveně uvažoval, jaké by to bylo, být jako Adam pořád na Adama. V tom okamžiku jeho pyžamo zmizelo. Cítil je, ale nebylo vidět. Ani převlečení nepomohlo.
„Do Adamova!!!“

Warlock měl zrovna soukromou lekci o renesančním umění, když do místnosti přišla jeho chůva. Otočila se na učitele a chladně ho informovala: "Shání vás náš zaměstnavatel."
"A-ano, jistě. Můžete Walrocka mezitím zabavit?"
Chůva s nadzvednutým obočím pohlédla na obsah jejich výuky.
"To je Stvoření Adama ze Sixtínské kaple," vysvětloval Warlock.
"Ale samozřejmě," mávla rukou. "Podívej na toho Adama, tak... nepřesné. Říkala jsem Michelangelovi několikrát, že tak bledý rozhodně nebyl, ale poslouchal mě? Místo toho se mě snažil dostat do kalhot. Někteří umělci jsou nepoučitelní."
Warlock poslušně kýval, jako kdyby celý monolog dával smysl. Doufal, že s ním chůva zůstane navždycky.

"It's been a while since I've seen Crawley," Aziraphale said, aiming for nonchalance. Michael turned and raised an eyebrow. Perfectly, of course.

"You can't possibly not have heard."

"Heard what?"

"For goodness' sake, have you been sleeping again? Why do you like that so much?"

"It's comfortable," Aziraphale shifted uncertainly. "Erm, you were saying?"

"You did hear about Lucifer?"

"Yes, of course! What does..." He looked at Michael's smug face. Oh, surely, surely not.

"No surprise there. He was always shifty."

Aziraphale looked past Michael, to the gaping hole that was being rebuilt into a staircase. And his face fell.

Ten sen se mu poslední dobou vracel.

Řítil se obrovskou rychlostí k zemi. Chtěl roztáhnout křídla, ale nemohl se pohnout.
Jeho zoufalé paralyzované tělo se rozpadalo na atomy chvíli rozžhavené, chvíli mrazivé. Duše kvílela děsivým křikem prostupujícím celou jeho podstatu.
Bezmocně sledoval, jak se blíží zemský povrch.

Pravda, spát nepotřeboval. Ale byl na to zvyklý.
Teď trávil dlouhé hodiny nad knihami. Když mu už ani tohle nepřinášelo pokoj, zmítal se v chaotických modlitbách.
Vytoužený klid mu přinášely jen chvíle s Crowleym. O to hůř ale pak prožíval svou noční můru. Bylo to varování?
Potřeboval cítit Boží přítomnost.
Ale Bůh neodpovídal.

Crowley seděl v parku a s přimhouřenýma očima číhal. Teď! Líným pohybem ruky trošičku změnil dráhu poskakujího psa, takže ten zavadil o šlapačku kola okolojedoucího cyklisty, jenž ve snaze znovu získat rovnováhu chytil za rameno procházejícího důchodce, který se tak lekl, že vrazil do pobíhajícího kloučka s míčem.

Pak se stalo několik věcí. Cyklista odstředivou silou nabral rychlost a narazil do stromu, důchodce zakopl o psí vodítko a skončil v odpadkovém koši, a uklouznuvší klouček sedem na psa odkopl míč mimo park, kde začaly skřípět brzdy.

„Crowley,“ od brány parku spěchal Azirafal, „slíbil jsi mi, že už nebudeš hrát kuželky!“

Crrrrrr!

„Dobrý den, agentura AJC. Mluvíme s panem A. Z. Fellem?“
„Ano?"
„Gratulujeme! Vyhrál jste rok reklamy zdarma v našem časopise!“
„To bude omyl,“ řekl opatrně anděl.
„Vlastníte knihkupectví v SoHo?“
„Ano, ale…“
„Žádný omyl, jen jste měl z pekla štěstí!“
„Opravdu-“
Nenechali jej domluvit.
„Tisíce čtenářů týdně se o vás dozví! Pomyslete na ten příliv zákazníků!“
Aziraphale na něj pomyslel. Jeho tělo si mimoděk vytvořilo schopnost potit se.
„Slibujeme, že prodáte tolik knih, jako ještě nikdy!“
Anděl zděšeně telefon položil.
Určitě omyl.

Crrrrrrrr!

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!

O týden později
„Co se stalo?" zeptal se Crowley, kus sluchátka v ruce.
„...nic?"

Crowley placed the pot at the very edge of his desk, as though daring it to fall off. It smelled. Its delicate fronds stretching toward him like the arms of an errant child.

"Bastard," he muttered.

As with so many things, it was Aziraphale's fault. The angel had brought him the wretched thing with a look of abject dejection, sighing oh, you're so good with plants! Which was true, but not for the reasons Aziraphale thought.

The pot of ASDA branded dill weed seemed to stare at him. Crowley glared back.

Dammit. He would have to be nice to it.