Haibane Renmei

Hjóko seděl v pokoji, zadržoval slzy a rukou v křeči čmáral po papíře hnědou pastelkou.
Promiň.
Reki tekli slzy, zatímco ji Nemu objímala. Pak mu napsala dopis, který neodeslala. Červenou tužkou.
Díky, že ses o mě postaral.
Zlostně kopal do plechovek. Ona tam zůstane. Vylil zelenou barvu na stěnu kostela.
Gratuluji.
Seděla zamyšlená a mechanicky nanášela bílou barvu na svá křídla. Barvu, kterou jí dal on. Naposledy.
Děkuji a sbohem.
Seděl opřený o zeď a mlčel. Midori stála opodál. Byla to právě ona, která narušila mlčení.
„To nebude pro mě?“
„Ne!“ odpověděl a zlomil žlutou pastelku v ruce.
Miluju tě!